VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

S naším hercem JANEM MUSILEM, který se pod své filmové scénáře, divadelní hry a režie nyní podepisuje navíc přídomkem Přejmenovaný, jsem si povídala naposledy přibližně před rokem, kdy šly do světa jeho Praštěné pohádky, které jako autor a režisér natáčel s našimi herci přímo na jevišti VČD. Tehdy mi řekl, že si touto pohádkovou minisérií splnil sen, protože vždy toužil režírovat sitcom. Jaké další sny si Jan od té doby splnil a na čem teď kromě svých divadelních rolí pracuje, se dozvíte v následujícím rozhovoru.


Když divadlo část loňské sezóny nemohlo hrát, přestože jsi pilně zkoušel jako ostatní kolegové v divadle, pokračoval jsi také ve psaní. Na čem jsi od té doby pracoval?
Ano. Pořád se něco připravuje. Vzniká. Problém trošku je, že v naší branži všechno trvá déle, než by si člověk přál. A potom se to najednou nakupí. Ale tak to prostě je.
V současnosti připravuju se studiem MERGE webseriál, se kterým máme velké plány. Napsal jsem scénář a ujmu se i režie. Mělo by se jednat o kombinaci humoru a speciálních efektů. Jsme z toho všichni strašně nadšení. Poprvé mi někdo nezakazuje speciální efekty, ale naopak je do scénáře přidává. (smích) Takže teď pracovně pendluju mezi Pardubicemi a Prahou.

Loni na podzim jsi v pardubickém amatérském divadle Exil začal režírovat tragikomedii ÚTULEK, která se, předpokládám vlivem pandemie, zatím nedočkala premiéry. Jak jste se zkoušením daleko a kdy plánujete premiéru?
Zkoušíme. Zkoušíme. Zkoušíme. Zatím vzhledem k „situaci“ jsme premiéru ještě nestanovili. Ale za chvíli máme hotovo. Už se nemůžu dočkat, až s tím půjdeme před lidi.

Co se s inscenací během toho roku stalo? Pozměnil se v průběhu toho delšího času, než je obvyklé, tvůj autorsko-režijní záměr?
Ne. Jenom potřebujeme více plyšáků!!!

Na konci listopadu uvedlo divadlo Exil premiéru divadelního projektu s názvem SEROŠ. Hrají v něm mimo jiné i naši herci Petr Borovec a Karolína Šafránková. Ty jsi napsal text. Jak to celé vzniklo?
Vzniklo to jako náhoda. Celé je to nápad Lucie (Haškové, členky divadla Exil a nápovědy a inspicientky VČD – pozn. red.). Já jsem pouze dodal text. Oslovila mě na poslední chvíli, protože jí vypadnul scenárista a potřebovala narychlo náhradu. V šuplíku mi leželo několik pilotních dílů k sitcomům, které jsem kdysi dávno napsal. Ale nikdy nespatřily světlo světa. No a ona si jeden vybrala.

Exil prezentuje SEROŠ jako ojedinělý seriál na divadle. Co si pod tím mám představit?
Ano, mělo by se opravdu jednat o seriál. Počítáme tak s třemi díly do roka. Baví mě představa, že si diváci budou říkat: „Hele, viděls už dvojku?“ „Ta je slabá, ale dojdi na trojku, ta je nejlepší!“

O čem pilotní díl SEROŠe je? Jak bys na něj nalákal diváka, který si přečetl anotaci na webu divadla, ale ani tak netuší, co má očekávat?
Je to celé úlet. Jedná se o speciální výzkumný ústav, který zkoumá zákazníky a jejich potřeby. Ale samozřejmě si ze všeho děláme srandu. Firmu řídí náboženský fanatik, šéf ochranky krade hasicí přístroje atd.

Jaké role v tom hrají Petr a Karolína?
Ha, Petr tam má svou životní roli. A Karolína samozřejmě taky. (smích) Dělám si legraci. Ale myslím si, že oba tam mají role, v kterých mi přijdou dost zábavní.

Text jsi tentokrát nerežíroval přímo ty sám, ale právě Lucie Hašková. Podílel ses na vzniku budoucí inscenace, nebo jsi nechal vše v rukou Lucky a herců?
Na tomto projektu se podílím „pouze“ jako autor, a strašně si to užívám. Odevzdám text a zbytek je na vás. Samozřejmě jsem se byl podívat na zkouškách, abych viděl Petra Borovce, jak si upravuje text, ale to už k tomu patří. Navíc on ho většinou vylepší. Takže tak.