VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Herec herci... Veronika Macková zpovídá Tomáše Lněničku
VERONIKA MACKOVÁ si k rozhovoru (hádám nad kávou, jelikož ze záznamu je někdy slyšet více kávovar než cokoli jiného) pozvala jednu z nejnovějších posil našeho souboru. A když říkám posilu, myslím v pravém smyslu toho slova. Jejím partnerem k rozhovoru se totiž stal TOMÁŠ LNĚNIČKA, milovník akčních filmů, pekelně ostrých jídel a divé zvěře. Ale i „drsňák Tom“ skrývá pod tuhou slupkou plachou duši umělce, dokonce s výtvarným nadáním…
Veronika: Tak jdeme na to. Jsme na zkoušce a právě máme pauzu, takže musíme rychle. Zkrátka a dobře, první otázka zní: Tome, umíš malovat?
Tomáš: Ne.
Veronika: Ne? Nevadí. (smích) To je dobře! Já jsem si totiž vymyslela, že během toho, co tě budu zpovídat, nakreslíš mou podobiznu. A já pak nakreslím zase tvoji.
Tomáš: To by líp asi nakreslily moje děti než já… No to se pobavíš.
Veronika: Tak můžeš začít kreslit, tady máš propisku. A já se tě budu zatím vyptávat – každá otázka je z jiného soudku a netýkají se divadla. Jaké jsi znamení?
Tomáš: Vodnář.
Veronika: A věříš na horoskopy? Nebo na charakteristiky jednotlivých znamení?
Tomáš: No, do určité míry jo. Vodnář je bohémský… (smích) Ale že bych věřil na horoskopy, to ne.
Veronika: Kdybys vyhrál například 100 miliard a měl bys naprostou svobodu, co bys s nimi udělal?
Tomáš: Každopádně bych zabezpečil celou rodinu po zbytek jejich života.
Veronika: A pak – něco pro sebe?
Tomáš: Asi bych dál chodil do práce, abych se nezbláznil.
Veronika: Takže divadlo bys neopustil?
Tomáš: Divadlo bych určitě neopustil, ale získal bych určitou svobodu – nevím, jestli bych byl v úvazku, nebo si sem tam jen něco zahrál… A pak bych určitě cestoval.
Veronika: Jo, to mě taky zajímá. Jakou destinaci by sis vybral? Kam bys jel?
Tomáš: Zajímal by mě Vietnam, Kambodža, Jižní Amerika, Bali… Nejvíc mě láká Asie.
Veronika: To je výborný výběr, to se mi líbí. Tak až to vyhraješ, pojedu s tebou. (smích) Když jsme u toho kreslení – máš nějakého oblíbeného umělce?
Tomáš: No, měl jsem. Občas si se ženou kupujeme menší grafiky. Líbí se mi Suchánek, Andrle, Kulhánek, Janeček. Na velký plátno bohužel nemáme.
Veronika: Jaké jídlo miluješ?
Tomáš: Hlavně maso! Pořádnej kus masa – steak na grilu, nejlíp medium… Hmm…
Veronika: Já maso nejím, takže mně chutě neuděláš.
Tomáš: Ježiš, co děláš? Teď abych ti překreslil vlasy – to si nemůžeš takhle dávat do culíku!
Veronika: Tak já si to zase rozpustím, abys měl inspiraci…
Tomáš: Když jsme u té Asie, mám rád veškerá dobrá asijská jídla. Nebráním se ani různým zvláštnostem. Třeba kdybych byl v Kambodži, dám si sklípkana na česneku.
Veronika: Nééé!!!
Tomáš: Hm, já jsem v tomhle trošku experimentátor.
Veronika: (s krajním znechucením) Ty bys snědl pavouka???
Tomáš: Úplně klidně.
Veronika: No dobře. Tak já třeba pavouky ráda nemám, takže to ti i odpustím… Ale kdyby ses pustil do hadů, to už bych asi nezvládla.
Tomáš: (smích) Hada bych si taky dal! Asi bych třeba nevypil čerstvou krev jako přípitek, ale pečenýho hada klidně.
Veronika: Když se vrátím k ostatním jídlům – těm normálním, uděláš si je i sám? Nebo se spoléháš na ostatní?
Tomáš: Já vařím a vařím moc rád. Plotny se držím dost vehementně, i když spíš jen víkendově, přes týden vaří žena.
Veronika: Tak to je skvělé! Až budeme mít naše divadelní Prostřeno s Janou Uherovou, tak nám uvaříš.
Tomáš: Samozřejmě, rád.
Veronika: Když jsi mluvil o těch hadech – já jednoho doma mám a ještě mám agamu. Ty jsi spíš pejskař, nebo kočičkář?
Tomáš: Ani jedno. Taky jsem měl doma hada – thajskou užovku – a měl jsem i sklípkana.
Veronika: Ááá! Tak to si rozumíme. Teda s těmi hady. (Konec konců jsme dva Vodnáři…) A kdys je měl? Oni ti umřeli? Nebo co se s nima stalo? Nesnědls je, že ne?
Tomáš: Sklípkan záhadně zmizel – na ubytovně v Hradci… Takže možná ještě někde přežívá v kanalizaci a čeká na svoji chvíli. A thajská užovka mi umřela.
Veronika: A teď už nemáš žádné exotické stvoření?
Tomáš: Ne, teď mám děti, a to mi stačí… (smích)
Veronika: Kdo je tvůj dětský hrdina?
Tomáš: Tak samozřejmě Vinnetou…
Veronika: (vítězoslavně) Já jsem si to myslela!
Tomáš: Tak na Májovkách jsem vyrostl. A dodneška se u posledního dílu dojímám takřka k pláči.
Veronika: To je hezké. Jak ti je nejlépe? Co musíš udělat pro to, abys byl nejšťastnější na světě?
Tomáš: Být spokojený v rodině a mít pohodičku.
Veronika: Takže leháro někde v přírodě…
Tomáš: Buď v přírodě – rád chodím po horách a rád sportuju. A jinak miluju chalupu – práci v lese, ale i pěkně s pivečkem v ruce a masíčkem na grilu.
Veronika: Jak se ti žije s krátkými vlasy?
Tomáš: Velmi pohodově.
Veronika: Takže jsi rád, žes udělal takovou zásadní změnu?
Tomáš: Jasně! Už ani nevím, co je to hřeben! Můžu nosit svetry, protože kdykoli jsem měl vlasy v culíku a sundal si svetr, musel jsem se znova učesat. (smích)
Veronika: Máš nějakého oblíbeného filmového herce nebo herečku, prostě idol, se kterým by sis rád zahrál?
Tomáš: Jako herečku jsem vždycky miloval Andie MacDowell, ale ta se mi vždycky líbila spíš fyzicky. A z herců? Samozřejmě stará garda jako Al Pacino, De Niro a takoví ti staří bardi – drsňáci.
Veronika: Akční hrdinové?
Tomáš: Ti samozřejmě taky – samozřejmě Jason Statham, Bruce Willis … Tyhle „odpočinkový filmy“, to je moje. (smích)
Veronika: A chtěl by sis s nima zahrát v nějaké střílečce?
Tomáš: A jak!
Veronika: Máš rád zbraně? Umíš střílet?
Tomáš: Ne že bych je měl zrovna rád, ale nemám k nim špatný vztah. Párkrát jsem střílel a asi bych to uměl. Dřív jsem třeba koketoval s nunčaky, nebo když jsme dělali v Českých Budějovicích šerm, to mě bavilo.
Veronika: Takže bys obstál… Ale ty se na to i vizuálně hodíš! Viděls Postradatelné? Tak do té party bys úplně zapadl!
Tomáš: No jasně! To by se mi líbilo… (smích)
Veronika: Zkusíme napsat Stallonovi, jestli by tě nechtěl, až bude natáčet pokračování! … Tak co? Jak vypadá tvůj výtvor?
Tomáš: No… Nepřeju ti to! (se smíchem podává Veronice její portrét, což v ní vyvolá záchvat smíchu)
Veronika: Je to nádherné! Moc ti děkuji! Později přiložím i já tvoji podobiznu. Nech se překvapit! Děkuji ti za rozhovor a měj se krásně ve vodnářském světě!
Tomáš: Díky! Ty taky!
Anna Hlaváčková
Veronika: Tak jdeme na to. Jsme na zkoušce a právě máme pauzu, takže musíme rychle. Zkrátka a dobře, první otázka zní: Tome, umíš malovat?
Tomáš: Ne.
Veronika: Ne? Nevadí. (smích) To je dobře! Já jsem si totiž vymyslela, že během toho, co tě budu zpovídat, nakreslíš mou podobiznu. A já pak nakreslím zase tvoji.
Tomáš: To by líp asi nakreslily moje děti než já… No to se pobavíš.
Veronika: Tak můžeš začít kreslit, tady máš propisku. A já se tě budu zatím vyptávat – každá otázka je z jiného soudku a netýkají se divadla. Jaké jsi znamení?
Tomáš: Vodnář.
Veronika: A věříš na horoskopy? Nebo na charakteristiky jednotlivých znamení?
Tomáš: No, do určité míry jo. Vodnář je bohémský… (smích) Ale že bych věřil na horoskopy, to ne.
Veronika: Kdybys vyhrál například 100 miliard a měl bys naprostou svobodu, co bys s nimi udělal?
Tomáš: Každopádně bych zabezpečil celou rodinu po zbytek jejich života.
Veronika: A pak – něco pro sebe?
Tomáš: Asi bych dál chodil do práce, abych se nezbláznil.
Veronika: Takže divadlo bys neopustil?
Tomáš: Divadlo bych určitě neopustil, ale získal bych určitou svobodu – nevím, jestli bych byl v úvazku, nebo si sem tam jen něco zahrál… A pak bych určitě cestoval.
Veronika: Jo, to mě taky zajímá. Jakou destinaci by sis vybral? Kam bys jel?
Tomáš: Zajímal by mě Vietnam, Kambodža, Jižní Amerika, Bali… Nejvíc mě láká Asie.
Veronika: To je výborný výběr, to se mi líbí. Tak až to vyhraješ, pojedu s tebou. (smích) Když jsme u toho kreslení – máš nějakého oblíbeného umělce?
Tomáš: No, měl jsem. Občas si se ženou kupujeme menší grafiky. Líbí se mi Suchánek, Andrle, Kulhánek, Janeček. Na velký plátno bohužel nemáme.
Veronika: Jaké jídlo miluješ?
Tomáš: Hlavně maso! Pořádnej kus masa – steak na grilu, nejlíp medium… Hmm…
Veronika: Já maso nejím, takže mně chutě neuděláš.
Tomáš: Ježiš, co děláš? Teď abych ti překreslil vlasy – to si nemůžeš takhle dávat do culíku!
Veronika: Tak já si to zase rozpustím, abys měl inspiraci…
Tomáš: Když jsme u té Asie, mám rád veškerá dobrá asijská jídla. Nebráním se ani různým zvláštnostem. Třeba kdybych byl v Kambodži, dám si sklípkana na česneku.
Veronika: Nééé!!!
Tomáš: Hm, já jsem v tomhle trošku experimentátor.
Veronika: (s krajním znechucením) Ty bys snědl pavouka???
Tomáš: Úplně klidně.
Veronika: No dobře. Tak já třeba pavouky ráda nemám, takže to ti i odpustím… Ale kdyby ses pustil do hadů, to už bych asi nezvládla.
Tomáš: (smích) Hada bych si taky dal! Asi bych třeba nevypil čerstvou krev jako přípitek, ale pečenýho hada klidně.
Veronika: Když se vrátím k ostatním jídlům – těm normálním, uděláš si je i sám? Nebo se spoléháš na ostatní?
Tomáš: Já vařím a vařím moc rád. Plotny se držím dost vehementně, i když spíš jen víkendově, přes týden vaří žena.
Veronika: Tak to je skvělé! Až budeme mít naše divadelní Prostřeno s Janou Uherovou, tak nám uvaříš.
Tomáš: Samozřejmě, rád.
Veronika: Když jsi mluvil o těch hadech – já jednoho doma mám a ještě mám agamu. Ty jsi spíš pejskař, nebo kočičkář?
Tomáš: Ani jedno. Taky jsem měl doma hada – thajskou užovku – a měl jsem i sklípkana.
Veronika: Ááá! Tak to si rozumíme. Teda s těmi hady. (Konec konců jsme dva Vodnáři…) A kdys je měl? Oni ti umřeli? Nebo co se s nima stalo? Nesnědls je, že ne?
Tomáš: Sklípkan záhadně zmizel – na ubytovně v Hradci… Takže možná ještě někde přežívá v kanalizaci a čeká na svoji chvíli. A thajská užovka mi umřela.
Veronika: A teď už nemáš žádné exotické stvoření?
Tomáš: Ne, teď mám děti, a to mi stačí… (smích)
Veronika: Kdo je tvůj dětský hrdina?
Tomáš: Tak samozřejmě Vinnetou…
Veronika: (vítězoslavně) Já jsem si to myslela!
Tomáš: Tak na Májovkách jsem vyrostl. A dodneška se u posledního dílu dojímám takřka k pláči.
Veronika: To je hezké. Jak ti je nejlépe? Co musíš udělat pro to, abys byl nejšťastnější na světě?
Tomáš: Být spokojený v rodině a mít pohodičku.
Veronika: Takže leháro někde v přírodě…
Tomáš: Buď v přírodě – rád chodím po horách a rád sportuju. A jinak miluju chalupu – práci v lese, ale i pěkně s pivečkem v ruce a masíčkem na grilu.
Veronika: Jak se ti žije s krátkými vlasy?
Tomáš: Velmi pohodově.
Veronika: Takže jsi rád, žes udělal takovou zásadní změnu?
Tomáš: Jasně! Už ani nevím, co je to hřeben! Můžu nosit svetry, protože kdykoli jsem měl vlasy v culíku a sundal si svetr, musel jsem se znova učesat. (smích)
Veronika: Máš nějakého oblíbeného filmového herce nebo herečku, prostě idol, se kterým by sis rád zahrál?
Tomáš: Jako herečku jsem vždycky miloval Andie MacDowell, ale ta se mi vždycky líbila spíš fyzicky. A z herců? Samozřejmě stará garda jako Al Pacino, De Niro a takoví ti staří bardi – drsňáci.
Veronika: Akční hrdinové?
Tomáš: Ti samozřejmě taky – samozřejmě Jason Statham, Bruce Willis … Tyhle „odpočinkový filmy“, to je moje. (smích)
Veronika: A chtěl by sis s nima zahrát v nějaké střílečce?
Tomáš: A jak!
Veronika: Máš rád zbraně? Umíš střílet?
Tomáš: Ne že bych je měl zrovna rád, ale nemám k nim špatný vztah. Párkrát jsem střílel a asi bych to uměl. Dřív jsem třeba koketoval s nunčaky, nebo když jsme dělali v Českých Budějovicích šerm, to mě bavilo.
Veronika: Takže bys obstál… Ale ty se na to i vizuálně hodíš! Viděls Postradatelné? Tak do té party bys úplně zapadl!
Tomáš: No jasně! To by se mi líbilo… (smích)
Veronika: Zkusíme napsat Stallonovi, jestli by tě nechtěl, až bude natáčet pokračování! … Tak co? Jak vypadá tvůj výtvor?
Tomáš: No… Nepřeju ti to! (se smíchem podává Veronice její portrét, což v ní vyvolá záchvat smíchu)
Veronika: Je to nádherné! Moc ti děkuji! Později přiložím i já tvoji podobiznu. Nech se překvapit! Děkuji ti za rozhovor a měj se krásně ve vodnářském světě!
Tomáš: Díky! Ty taky!
