VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Herec herci... Lída Mecerodová zpovídá Romanu Chvalovou
Prostřednictvím naší nové rubriky se vám budeme snažit opět o něco více přiblížit vaše oblíbené herce a herečky souboru Východočeského divadla. Doufáme, že se nám/vám herci pěkně rozpovídají, tu a tam na sebe něco prozradí a hlavně vás pobaví. Seriál otázek a odpovědí otvírají herečky, dlouholeté kolegyně a kamarádky LUDMILA MECERODOVÁ a ROMANA CHVALOVÁ. Tentokrát Lída zpovídá Romanu, v příštím čísle zpravodaje se můžete těšit na dalšího herce nebo herečku, kterého se bude vyptávat Romana Chvalová.
Po představení, které hrají Lída a Romana spolu…
Tak co, Romano, posedíme chvilku?
Jé, dneska nemůžu, spěchám domů.
Jindy po představení…
Tak co, Romano, posedíme?
Jóó.
Později v divadelním klubu u vína…
Piješ i něco jiného než víno?
Viděla jsi mě snad s něčím jiným (kromě vody)? Na pivo jsem měla chuť jen při každém těhotenství. Dodnes Jirka (manžel Jiří Kalužný – pozn. red.) rád vzpomíná, jak jsem ho posílala se džbánem. Nevím, čím to bylo, snad protože jsem vždycky čekala kluky? (smích) Panáka/y si dám, jen když musím letět letadlem. Příšerně se bojím a tohle je dobré anestetikum.
Chtěla bys být někdy něčím jiným než herečkou?
Až do 14 let jsem chtěla učit. Dokonce jsem měla doma nástěnku a vystřihovala si různé obrázky, abych jednou mohla zdobit třídu. (smích) Teď vím, že bych na kantořinu neměla nervy, a strašně moc si uvědomuju, že být dobrým učitelem není lehké, je to poslání. Když to teď tak vidím, mě by možná brzy zavřeli pro ublížení na zdraví. (smích)
Jak vzpomínáš na svou první roli v Pardubicích?
Lído, to je hrůza, to už bude 30 let! To jsme snad musely být ve školce! (smích) Kdo by to tenkrát řekl, že za tou složkou s učivem se schovává tvoje Anička! (Během období, kdy se ve VČD hrálo představení Robinsonka, Lída Mecerodová otěhotněla a rostoucí bříško tak musela maskovat. V té době jí sice bylo 28 let, ale kamarádce Robinsonky Madě, kterou hrála, mělo být 13 – pozn. red.) Ale i když by se mi asi dneska při zhlédnutí Robinsonky ježily vlasy hrůzou, přeci jen to bylo mé první profesionální a milované divadelní dítě.
Na co nejradši vzpomínáš?
To myslíš na role? Nerada bych na nějakou oblíbenou zapomněla… Já ale hlavně ráda vzpomínám na náš „herečák“. (divadelní ubytovna – pozn. red.) Těch polívek, co jsem se ve dvě ráno navařila! A taky jak jsem trénovala na tvojí Aničce budoucí mateřské schopnosti.
Co cestování? Kde všude jsi byla a kam by ses ještě ráda podívala?
No jo, o cestování tvrdím, že jsou to nejlíp investované peníze! Ty zážitky mi nikdo nevezme. Mám ráda moře a teplo, je mi blízké Řecko. A zároveň se stejně těším na každý studijní zájezd s VČD, vynechala jsem jen Berlín. Nadšená jsem byla všude, ale nejvíc mě znovu láká New York. Velikonoční mše v kostele v Harlemu, to byla bomba! Ale zároveň miluju divadelní zájezdy na dva a více dní. Mám ráda hotely, nemusím se o nic starat, jen se ráno těším na snídani. Vzpomínáš, Lído, na Karlovy Vary? To byl krásný zájezd! Ta zasněžená noční kolonáda!
Jak nejradši odpočíváš?
Ráda bych řekla nad knihou. To mám ale smůlu, protože bleskově usínám. Takže odpočívám spánkem, klidně i jen pětiminutovým. Ale taky ráda v lese na houbách, v sauně nebo u vody (a to taky hned spím).
Co ti udělá největší radost?
Největší radost mám, když se ráno vzbudím a svítí sluníčko. Jsem v tomhle ohledu celkem nenáročná. Jsem šťastná, když jsme všichni doma pohromadě. Radost mi udělá kytička, dobré jídlo, které nemusím uvařit, ale třeba i úžasný model ze „sekáče“ nebo to, že zajdem takhle spolu na vínko.
V jakých kostýmech se nejlíp cítíš?
Hlavně v pohodlných. Tepláková souprava, ještě k tomu vycpaná molitanem – to byl jeden z nejmilejších kostýmů! (v komedii Hrobka s vyhlídkou – pozn. red.)
Čemu ses naposledy zasmála?
Při čteném divadle, když jsem si ke konci hry zapomněla při převleku v šatně brýle. A druhé, náhradní mi zapadly někam pod jeviště. To byl srandy kopec! Mám tři dioptrie…
Dále jsme pokračovaly ještě v daleko zajímavějším rozhovoru, který je ovšem už nepublikovatelný… (smích)
Anna Hlaváčková
Po představení, které hrají Lída a Romana spolu…
Tak co, Romano, posedíme chvilku?
Jé, dneska nemůžu, spěchám domů.
Jindy po představení…
Tak co, Romano, posedíme?
Jóó.
Později v divadelním klubu u vína…
Piješ i něco jiného než víno?
Viděla jsi mě snad s něčím jiným (kromě vody)? Na pivo jsem měla chuť jen při každém těhotenství. Dodnes Jirka (manžel Jiří Kalužný – pozn. red.) rád vzpomíná, jak jsem ho posílala se džbánem. Nevím, čím to bylo, snad protože jsem vždycky čekala kluky? (smích) Panáka/y si dám, jen když musím letět letadlem. Příšerně se bojím a tohle je dobré anestetikum.
Chtěla bys být někdy něčím jiným než herečkou?
Až do 14 let jsem chtěla učit. Dokonce jsem měla doma nástěnku a vystřihovala si různé obrázky, abych jednou mohla zdobit třídu. (smích) Teď vím, že bych na kantořinu neměla nervy, a strašně moc si uvědomuju, že být dobrým učitelem není lehké, je to poslání. Když to teď tak vidím, mě by možná brzy zavřeli pro ublížení na zdraví. (smích)
Jak vzpomínáš na svou první roli v Pardubicích?
Lído, to je hrůza, to už bude 30 let! To jsme snad musely být ve školce! (smích) Kdo by to tenkrát řekl, že za tou složkou s učivem se schovává tvoje Anička! (Během období, kdy se ve VČD hrálo představení Robinsonka, Lída Mecerodová otěhotněla a rostoucí bříško tak musela maskovat. V té době jí sice bylo 28 let, ale kamarádce Robinsonky Madě, kterou hrála, mělo být 13 – pozn. red.) Ale i když by se mi asi dneska při zhlédnutí Robinsonky ježily vlasy hrůzou, přeci jen to bylo mé první profesionální a milované divadelní dítě.
Na co nejradši vzpomínáš?
To myslíš na role? Nerada bych na nějakou oblíbenou zapomněla… Já ale hlavně ráda vzpomínám na náš „herečák“. (divadelní ubytovna – pozn. red.) Těch polívek, co jsem se ve dvě ráno navařila! A taky jak jsem trénovala na tvojí Aničce budoucí mateřské schopnosti.
Co cestování? Kde všude jsi byla a kam by ses ještě ráda podívala?
No jo, o cestování tvrdím, že jsou to nejlíp investované peníze! Ty zážitky mi nikdo nevezme. Mám ráda moře a teplo, je mi blízké Řecko. A zároveň se stejně těším na každý studijní zájezd s VČD, vynechala jsem jen Berlín. Nadšená jsem byla všude, ale nejvíc mě znovu láká New York. Velikonoční mše v kostele v Harlemu, to byla bomba! Ale zároveň miluju divadelní zájezdy na dva a více dní. Mám ráda hotely, nemusím se o nic starat, jen se ráno těším na snídani. Vzpomínáš, Lído, na Karlovy Vary? To byl krásný zájezd! Ta zasněžená noční kolonáda!
Jak nejradši odpočíváš?
Ráda bych řekla nad knihou. To mám ale smůlu, protože bleskově usínám. Takže odpočívám spánkem, klidně i jen pětiminutovým. Ale taky ráda v lese na houbách, v sauně nebo u vody (a to taky hned spím).
Co ti udělá největší radost?
Největší radost mám, když se ráno vzbudím a svítí sluníčko. Jsem v tomhle ohledu celkem nenáročná. Jsem šťastná, když jsme všichni doma pohromadě. Radost mi udělá kytička, dobré jídlo, které nemusím uvařit, ale třeba i úžasný model ze „sekáče“ nebo to, že zajdem takhle spolu na vínko.
V jakých kostýmech se nejlíp cítíš?
Hlavně v pohodlných. Tepláková souprava, ještě k tomu vycpaná molitanem – to byl jeden z nejmilejších kostýmů! (v komedii Hrobka s vyhlídkou – pozn. red.)
Čemu ses naposledy zasmála?
Při čteném divadle, když jsem si ke konci hry zapomněla při převleku v šatně brýle. A druhé, náhradní mi zapadly někam pod jeviště. To byl srandy kopec! Mám tři dioptrie…
Dále jsme pokračovaly ještě v daleko zajímavějším rozhovoru, který je ovšem už nepublikovatelný… (smích)
Divadelní zpravodaj / duben 2014
