VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Dubnové derniéry
Každý rok naše divadlo připraví osm premiér. A jak inscenace přibývají, jiné musí repertoár opustit.
Na Malé scéně ve dvoře se 14. dubna uskuteční derniéra současné grotesky ŽIVÝ OBRAZ Mariuse von Mayenburga, jednoho z nejúspěšnějších současných německých dramatiků. Hercům se po této inscenaci bude určitě velmi stýskat, protože všichni si práci s hostujícím režisérem Davidem Šiktancem moc pochvalovali. A myslím, že chybět bude i divákům, neboť šlo o inscenaci, která vyvažovala jinak více méně populární repertoár Malé scény a nabízela moderní divadlo tak trochu jiného druhu, nejen po obsahové, ale i vizuální stránce.
Jana Ondrušková, která hraje uklízečku Natalju, nepostradatelnou součást rodiny, jež si ji najala, o inscenaci říká: „Živý obraz nám bude moc chybět a myslím, že mluvím za všech pět herců. Pokaždé jsme se na to moc těšili, byli jsme taková dobrá lidská parta a zkoušení s Davidem Šiktancem bylo pro nás výjimečné. Mám tam roli, ve které jsem, myslím, jiná, než jak mě diváci znají. Měla jsem obavy, aby pochopili myšlení mojí postavy, protože v mnoha situacích moc nemluví a pro vyjádření pocitů je slovní replika vždy jasnější. Ale podle ohlasů publika se to povedlo. Natalja má jisté tajemství, které se vyjeví až na konci hry.“
Jana má v představení trochu až odvážnou scénu – kamera ji snímá, jak se nahá sprchuje. Původně jsem si myslela, že ta scéna je předtočená, až po premiéře jsem se dověděla, že se točí a vysílá živě, že je tedy i pokaždé trochu jiná. Nestyděla se Jana, když ji kamera pronásledovala na místo, kde každý touží po soukromí? „Nestyděla jsem se, však jsem kdysi byla ve smíšené sauně nebo na pláži… Už na škole nám učitelky říkaly, když jsme chodili na plavání, že zadek máme všichni stejný. A víc než zadek tam neukazuju, a i tak jsem zahalena do mýdlové pěny.“ (smích)
Kromě Jany v inscenaci hraje Petra Janečková, Ladislav Špiner, Petr Borovec a hostující Ondřej Kraus. Láďa, typický extrovert, hraje tentokrát postavu, která je svým způsobem až submisivní. „Moc mě to bavilo, byla to hodně zajímavá příležitost, protože jsem mohl použít jinou barvu herectví než doposud. Je mi hodně líto, že Živý obraz končí, dlouho na něj budu vzpomínat. Měl jsem ho rád, moc!“
A co na to Petr Borovec? Ten to oplakal už předem a plakat, jak říká, bude i po derniéře. Ale ani herci, ani diváci nemusejí být smutní – David Šiktanc bude u nás v příští sezóně inscenovat hru norského dramatika Henrika Ibsena Opory společnosti v novém překladu tohoto textu. A na to se už všichni moc těšíme!
Ladislav Špiner, Petra Janečková a Jana Ondrušková v Živém obrazu, foto Kryštof Kalina
27. dubna, jenom den před premiérou nové muzikálové inscenace Kvítek z horrroru, se rozloučíme s romantickou komedií MEZI NEBEM A ZEMÍ, ale nutno podotknout, že po padesáti sedmi úspěšných reprízách, které se odehrály během téměř čtyř sezón. O tom, že tato komedie skutečně zaujala publikum, svědčí i její vítězství v oblíbenosti – v roce 2015 se stala divácky nejúspěšnější hrou našeho divadla a rok poté obsadila druhou příčku.
Příběh mladých manželů Simona a Flic, kteří se nastěhují do venkovského domu po spisovateli Jacku Cameronovi a jeho ženě Susie, je citlivě a vtipně napsaný, text hercům poskytuje pečlivě vykreslené charaktery a divákům nakonec nabízí velmi dojemný závěr s katarzí. Inscenaci nazkoušela režisérka Kateřina Dušková, jež si obsadila herce, které už znala z předchozí spolupráce na Donu Juanovi – Petru Janečkovou, Martinu Sikorovou a Petra Borovce, a doplnila je o Petra Dohnala, Dagmar Novotnou a Tomáše Lněničku v alternaci s hostujícím Radimem Madejou. Vděčnou roli Anděla (kterého může hrát jak muž, tak žena, autor nepředepisuje pohlaví herce) si zahrála Romana Chvalová.
A jak na tuto spolupráci režisérka vzpomíná? „Mezi nebem a zemí se čas od času ocitá každý z nás a je nezbytně nutné, abychom, když se blížíme onomu tvrdému přistání, neztráceli víru, že se věci dějí tak, jak mají, že existuje jakýsi vyšší řád a že my teď padáme proto, abychom se mohli odrazit a zase zamířit nahoru ke světlu. Inscenace Mezi nebem a zemí mě zastihla v životním období, kdy jsem mířila tvrdě k zemi a onu víru jsem v sobě rozhodně neměla. A stačily pouhé dva měsíce s textem Pam Valentine, plným naděje a lásky, dva měsíce s dramaturgyní a herci, dva měsíce ve městě, kde je čas tak nějak pomalejší… Když jsem po premiéře nasedala do vlaku a jela zpět domů, můj pohled už mířil zase vzhůru k nebi. Mám radost, že jsem se mohla podílet na vzniku inscenace, z níž odcházeli diváci s nadějí. A bude mi moc chybět, práce na ní byla jednou z těch nejsilnějších, nejsložitějších, nejmilejších. Děkuji za ni! Děkuji všem, kdo nám s jejím vznikem pomohli – výtvarníkům, dílnám, krejčovně, inspicientovi, technice i divadelnímu klubu.“
Zajímavá a tak trochu neobyčejná věc potkala Petra Dohnala. Nedávno mu zavolal ředitel Divadla Šumperk, kde Mezi nebem a zemí zkraje sezóny režíroval Milan Schejbal, a požádal ho, jestli by nemohl „zaskočit“ za kolegu Josefa Vránu, který v jejich inscenaci nazkoušel postavu Jacka Camerona a po odchodu z divadla svou roli nebude dohrávat. Toto je velmi zapeklitá situace, protože obě inscenace sice pracují se stejným textem ve stejném překladu, ale každý z režisérů ke hře přistupoval jinak, kreativně a mnohé situace vyložil zcela odlišně, nemluvě o rozdílném aranžmá. Čas od času se i nám stane, že požádáme nějakého kolegu z jiného divadla, aby nám pomohl nahradit nemocného herce, proto bylo jasné, že je kolegiální vyhovět šumperským divadelníkům, a Petr Dohnal na záskok kývnul. Dostal video, aby se podíval, jak inscenace vypadá, a také proškrtaný text. (v každé hře inscenátoři vyškrtají některé repliky a akcentují tak situace různým způsobem – pozn. red.) Přestože v našem divadle hrál tuto roli mnohokrát, v jiném prostředí a v jiné režii je to vždy nesmírně stresující záležitost. Ale všechno dobře dopadlo, kolegové-herci byli moc milí, vstřícní a pomáhali, jak se dalo. A nakonec mu nejvíc děkovaly uvaděčky, které byly rády, že se titul, tolik oblíbený u diváků, bude dál hrát.
Na Malé scéně ve dvoře se 14. dubna uskuteční derniéra současné grotesky ŽIVÝ OBRAZ Mariuse von Mayenburga, jednoho z nejúspěšnějších současných německých dramatiků. Hercům se po této inscenaci bude určitě velmi stýskat, protože všichni si práci s hostujícím režisérem Davidem Šiktancem moc pochvalovali. A myslím, že chybět bude i divákům, neboť šlo o inscenaci, která vyvažovala jinak více méně populární repertoár Malé scény a nabízela moderní divadlo tak trochu jiného druhu, nejen po obsahové, ale i vizuální stránce.
Jana Ondrušková, která hraje uklízečku Natalju, nepostradatelnou součást rodiny, jež si ji najala, o inscenaci říká: „Živý obraz nám bude moc chybět a myslím, že mluvím za všech pět herců. Pokaždé jsme se na to moc těšili, byli jsme taková dobrá lidská parta a zkoušení s Davidem Šiktancem bylo pro nás výjimečné. Mám tam roli, ve které jsem, myslím, jiná, než jak mě diváci znají. Měla jsem obavy, aby pochopili myšlení mojí postavy, protože v mnoha situacích moc nemluví a pro vyjádření pocitů je slovní replika vždy jasnější. Ale podle ohlasů publika se to povedlo. Natalja má jisté tajemství, které se vyjeví až na konci hry.“
Jana má v představení trochu až odvážnou scénu – kamera ji snímá, jak se nahá sprchuje. Původně jsem si myslela, že ta scéna je předtočená, až po premiéře jsem se dověděla, že se točí a vysílá živě, že je tedy i pokaždé trochu jiná. Nestyděla se Jana, když ji kamera pronásledovala na místo, kde každý touží po soukromí? „Nestyděla jsem se, však jsem kdysi byla ve smíšené sauně nebo na pláži… Už na škole nám učitelky říkaly, když jsme chodili na plavání, že zadek máme všichni stejný. A víc než zadek tam neukazuju, a i tak jsem zahalena do mýdlové pěny.“ (smích)
Kromě Jany v inscenaci hraje Petra Janečková, Ladislav Špiner, Petr Borovec a hostující Ondřej Kraus. Láďa, typický extrovert, hraje tentokrát postavu, která je svým způsobem až submisivní. „Moc mě to bavilo, byla to hodně zajímavá příležitost, protože jsem mohl použít jinou barvu herectví než doposud. Je mi hodně líto, že Živý obraz končí, dlouho na něj budu vzpomínat. Měl jsem ho rád, moc!“
A co na to Petr Borovec? Ten to oplakal už předem a plakat, jak říká, bude i po derniéře. Ale ani herci, ani diváci nemusejí být smutní – David Šiktanc bude u nás v příští sezóně inscenovat hru norského dramatika Henrika Ibsena Opory společnosti v novém překladu tohoto textu. A na to se už všichni moc těšíme!
Ladislav Špiner, Petra Janečková a Jana Ondrušková v Živém obrazu, foto Kryštof Kalina
27. dubna, jenom den před premiérou nové muzikálové inscenace Kvítek z horrroru, se rozloučíme s romantickou komedií MEZI NEBEM A ZEMÍ, ale nutno podotknout, že po padesáti sedmi úspěšných reprízách, které se odehrály během téměř čtyř sezón. O tom, že tato komedie skutečně zaujala publikum, svědčí i její vítězství v oblíbenosti – v roce 2015 se stala divácky nejúspěšnější hrou našeho divadla a rok poté obsadila druhou příčku.
Příběh mladých manželů Simona a Flic, kteří se nastěhují do venkovského domu po spisovateli Jacku Cameronovi a jeho ženě Susie, je citlivě a vtipně napsaný, text hercům poskytuje pečlivě vykreslené charaktery a divákům nakonec nabízí velmi dojemný závěr s katarzí. Inscenaci nazkoušela režisérka Kateřina Dušková, jež si obsadila herce, které už znala z předchozí spolupráce na Donu Juanovi – Petru Janečkovou, Martinu Sikorovou a Petra Borovce, a doplnila je o Petra Dohnala, Dagmar Novotnou a Tomáše Lněničku v alternaci s hostujícím Radimem Madejou. Vděčnou roli Anděla (kterého může hrát jak muž, tak žena, autor nepředepisuje pohlaví herce) si zahrála Romana Chvalová.
A jak na tuto spolupráci režisérka vzpomíná? „Mezi nebem a zemí se čas od času ocitá každý z nás a je nezbytně nutné, abychom, když se blížíme onomu tvrdému přistání, neztráceli víru, že se věci dějí tak, jak mají, že existuje jakýsi vyšší řád a že my teď padáme proto, abychom se mohli odrazit a zase zamířit nahoru ke světlu. Inscenace Mezi nebem a zemí mě zastihla v životním období, kdy jsem mířila tvrdě k zemi a onu víru jsem v sobě rozhodně neměla. A stačily pouhé dva měsíce s textem Pam Valentine, plným naděje a lásky, dva měsíce s dramaturgyní a herci, dva měsíce ve městě, kde je čas tak nějak pomalejší… Když jsem po premiéře nasedala do vlaku a jela zpět domů, můj pohled už mířil zase vzhůru k nebi. Mám radost, že jsem se mohla podílet na vzniku inscenace, z níž odcházeli diváci s nadějí. A bude mi moc chybět, práce na ní byla jednou z těch nejsilnějších, nejsložitějších, nejmilejších. Děkuji za ni! Děkuji všem, kdo nám s jejím vznikem pomohli – výtvarníkům, dílnám, krejčovně, inspicientovi, technice i divadelnímu klubu.“
Zajímavá a tak trochu neobyčejná věc potkala Petra Dohnala. Nedávno mu zavolal ředitel Divadla Šumperk, kde Mezi nebem a zemí zkraje sezóny režíroval Milan Schejbal, a požádal ho, jestli by nemohl „zaskočit“ za kolegu Josefa Vránu, který v jejich inscenaci nazkoušel postavu Jacka Camerona a po odchodu z divadla svou roli nebude dohrávat. Toto je velmi zapeklitá situace, protože obě inscenace sice pracují se stejným textem ve stejném překladu, ale každý z režisérů ke hře přistupoval jinak, kreativně a mnohé situace vyložil zcela odlišně, nemluvě o rozdílném aranžmá. Čas od času se i nám stane, že požádáme nějakého kolegu z jiného divadla, aby nám pomohl nahradit nemocného herce, proto bylo jasné, že je kolegiální vyhovět šumperským divadelníkům, a Petr Dohnal na záskok kývnul. Dostal video, aby se podíval, jak inscenace vypadá, a také proškrtaný text. (v každé hře inscenátoři vyškrtají některé repliky a akcentují tak situace různým způsobem – pozn. red.) Přestože v našem divadle hrál tuto roli mnohokrát, v jiném prostředí a v jiné režii je to vždy nesmírně stresující záležitost. Ale všechno dobře dopadlo, kolegové-herci byli moc milí, vstřícní a pomáhali, jak se dalo. A nakonec mu nejvíc děkovaly uvaděčky, které byly rády, že se titul, tolik oblíbený u diváků, bude dál hrát.
Jana Uherová
