VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Na úpatí nového roku skončí svůj poměrně krátký divadelní život inscenace DON JUAN SE VRACÍ Z VÁLKY. Premiéru měla v květnu 2024. Režíroval ji vynikající režisér Martin Františák, který do pardubického divadla zavítal poprvé. Titulní roli ztvárnil herec Jan Musil.
S Janem jsme si obsáhle povídali již před premiérou, proto jsem o rozloučení požádala jeho ženské protějšky, kterých je v inscenaci víc, a většina zúčastněných dam hraje hned několik rolí. Zeptala jsem se, jak se jim pracovalo pod vedením jednoho z nejlepších současných českých režisérů a co by vzkázaly svým postavám na rozloučenou.

DAGMAR NOVOTNÁ (První subreta, Matka, První žena v lese): Já si vždycky vážím krásné práce a dalo by se říct, že zejména spolupráce s režisérem. V případě Martina Františáka se mi splnilo všechno, co si herec v tomto smyslu může přát. Hodně nových věcí jsem se naučila, protože herec se učí stále. A má štěstí, když má od koho. Při práci vládla pohoda a vzájemná slušnost. Když se těšíte na zkoušky a mrzí vás, když končí, o samotném představení ani nemluvě, je to, věřte mi, svátek.
A svým postavám vzkážu: Inu, je mi zkrátka líto, že se už nepotkáme…

JINDRA JANOUŠKOVÁ (Správcová, Sousedka, Druhá žena v lese, Hostinská): Miluju improvizaci. Moment překvapení, a to se při zkouškách dělo. Moc mě bavilo, že jsem se mohla odvázat. Moje roličky nebyly velké, ale barevné a každá jiná. O to jsem se snažila. Práce s panem režisérem byla jiná a objevná. Děkuji a těším se na další spolupráci – kdyby měl čas a chuť s námi pracovat.
A co bych řekla postavám? Holky, nemáme to jednoduchý.

LUDMILA MECERODOVÁ (Babička): S Martinem Františákem se pracovalo maximálně dobře. Byl inspirativní, bez nátlaku. Na zkoušky jsem se těšila.
Své Babičce na rozloučenou říkám: Díky, že jsme se potkaly, bylo mi ctí a potěšením.

VERONIKA MALÁ (Sestra, První výtvarnice, Starší dcera, Čtvrtá dáma): S Martinem se mi pracovalo výborně, hlavně s respektem k němu samému a absolutní pokorou, baví mě, jak hledá pravdu a nechce výsledek na první zkoušce, ba naopak. Je naprosto precizní a každá jeho připomínka dává smysl, i přesto, že vám to práci neulehčí, ale naopak jste plni výzev a nutí vás to pracovat, přemýšlet, a přitom být autentický i v takovém divadelním tvaru, jako je tahle inscenace.
Moje postavy a všechny ostatní mi budou moc chybět, už jen kvůli procesu té společné práce a kolektivu, který tam máme. Je mi asi velice blízké téma Dona Juana a děj hry jako takový, protože se v něm skrývá naše lidskost, která je, myslím si, neměnná. Všichni milujeme, žárlíme, mstíme se, odpouštíme a nejsme neomylní… a přitom se snažíme žít tak, jak to nejlépe umíme.

KAROLÍNA ŠAFRÁNKOVÁ (Druhá lehká holka, Mladší dcera, První venkovské děvče): Práce s panem režisérem se mi velice líbila a moc mě bavila. Bylo to něco jiného, pro mě nového, hlubokého. Moc ráda na to zkoušení vzpomínám, i díky tomu, jak skvělou partu dam a dívek jsem okolo sebe měla!
Svým třem postavám vzkazuji velký dík.

MARTINA SIKOROVÁ (Služka, Druhá dáma, Maska): Francin, jak mu většina lidí říká, ale já se k tomu odvažuju poprvé, je kouzelník a zkoušení bylo moc fajn.
Hej, Druhá dámo, fakt cukor??? Masko, masku dolů, prosím. Služko, díkes!

ELIŠKA JECHOVÁ (První lehká holka, Číšnice, Třetí dáma): S režisérem Martinem Františákem jsem velmi ráda spolupracovala. Cenila jsem si jeho otevřenosti k improvizaci a bizarnostem. To jsem dlouho nezažila. Vše vyplývá ze situace, nemělo by to být uměle natrénované. Nějaké aranžmá je samozřejmě postavené, ale nemělo by se jednat o nic robotického. Takhle by podle mě mělo divadlo vypadat.
Všechny mé postavy mě bavily a budou mi moc chybět, protože jsem se s nimi opravdu ráda setkala.

TEREZA BLAŽKOVÁ j. h. (Řeznice, Blondýna na kluzišti, První děvčátko): Spolupráce s panem režisérem Františákem mě nesmírně bavila a v mnohém mě také obohatila. A ještě jsem se mohla při práci na Juanovi zase potkat s pardubickým souborem. Co víc si tedy přát?
A co vzkázat postavám? Určitě provedu svůj rozlučkový rituál, který spočívá v pořádném objetí postavy skrze kostým. A poděkuji se jim za krásně strávený čas, který v tomto případě byl, bohužel, poněkud krátký…

JINDŘIŠKA HANUŠOVÁ j. h. (Druhá výtvarnice, Dáma z Bernu, Druhé venkovské děvče): Práce s Martinem pro mě byla velmi důležitou zkušeností. Při zkoušení Juana jsem byla stále ještě studentkou na DAMU a sejít se při práci s takovým režisérem pro mě byla velká čest.
Malířko, děkuji, že jsem díky tobě „musela“ líbat Veroniku Malou. Dámo z Bernu, tobě zase děkuji za tvůj břitký humor. A do třetice děkuji Druhému děvčeti, které bylo díky návratu do dětství a možné stylizaci za odměnu.