VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Derniéra černé komedie MIMO ZÁZNAM
28. dubna se náš soubor rozloučí s nekorektní černou komedií MIMO ZÁZNAM ze zákulisí vysoké politiky, kterou pro VČD napsal a režíroval Petr Novotný. Když jsme se na čtené zkoušce poprvé seznámili s textem, všichni jsme se dobře bavili. Hra má totiž dvě roviny. První je konverzační, ta funguje okamžitě, a druhá je situační, ta se musí vystavět a nazkoušet. Scénografické řešení má také dvě roviny – výroční zasedání jedné vlivné politické strany se odehrává v hotelovém salónku, ten divák vidí na přední části jeviště, v patře, o několik metrů nad pomyslným salónkem je postavený dřevěný srub, kde tráví noc předseda strany se svou tiskovou mluvčí. Děje se odehrávají simultánně, divák je chvíli v salónku, pak sleduje děj ve srubu. A co dělají herci, když zrovna nemluví? Nejen na to jsem se zeptala PETRY JANEČKOVÉ a LADISLAVA ŠPINERA, kteří ztvárňují hlavní postavy hry.
Co děláte v domečku, když diváci sledují, co se hraje dole pod vámi, a vy máte chvilku času?
PETRA: To je mimo záznam. (smích)
LADISLAV: Co je pod peřinou, to se neříká. To je mezi Petrou a mnou.
No dobře. Přemýšlíte, co bude dál, jak pokračuje text či situace?
PETRA: Určitě musíme dávat pozor na narážku, aby se mohlo pokračovat dál… Ale také si tam špitáme. Láďa mě provokuje, i já jeho… prostě si tam hrajeme. Vždyť divadlo je hra, nebo ne? Jsme hraví a spontánní. (smích)
LADISLAV: Text si opakujeme před představením. Spíš jsme soustředění a čekáme, kdyby někdo dole „skočil“ text a my bychom museli rychle navazovat. Musíme být připravení hrát dál. Když je dole něco vtipného, tak se nahoře pod peřinou potichoučku smějeme, nebo se i vysloveně „odprdneme“.
Stalo se vám někdy něco nečekaného, myslím technicky?
PETRA: Po technické stránce to funguje bezvadně, takže se nikdy nic vážného nepokazilo. Spíš někomu vypadne text, něco se takzvaně „skočí“, někdo zareaguje na něco jiného než obvykle. Prostě se „vykotí“ věci, které se mohou stát při každém jiném představení.
LADISLAV: Jednou spadl kávovar, ale jinak se nestalo nic tak závažného, abychom nemohli hrát dál.
Domeček se naklání, vy jste na šikmině, držíte se lana… Je to nebezpečné?
PETRA: Ani ne. Když se scéna poprvé postavila, byli jsme si ji obhlédnout a přesvědčit se, že ten mechanismus funguje, že je to pevné.
Měla jsem spíš na mysli, abyste nevypadli úplně ven…
PETRA: No to jo, může se mi zamotat hlava, proto se držím hodně u postele. Jsem v dobré kondici, ale už jsem měla problémy s rovnováhou. Když se držím lana, jsem v pohodě.
Je to tedy fyzicky náročné představení?
LADISLAV: Je. Hlavně tím, že se scéna naklání, mění, ale taky protože devadesát procent hry klečíme v posteli na kolenou. V tom je to náročné.
A také jste celou hru „na place“, ani na chvíli neopustíte jeviště.
LADISLAV: To taky. Nic závažného se ale zatím nestalo a doufám, že to tak i zůstane.
Ano, herci se někdy mohou se ocitnout na šikmé ploše (a to doslova), hrát na kolenou, svléknout se do spodního prádla, vydržet ve tmě pod peřinou, rychle reagovat i vtipně konverzovat. A často všechno najednou! V komedii Mimo záznam to diváci mohou naposledy vidět v pátek 28. dubna.
Co děláte v domečku, když diváci sledují, co se hraje dole pod vámi, a vy máte chvilku času?
PETRA: To je mimo záznam. (smích)
LADISLAV: Co je pod peřinou, to se neříká. To je mezi Petrou a mnou.
No dobře. Přemýšlíte, co bude dál, jak pokračuje text či situace?
PETRA: Určitě musíme dávat pozor na narážku, aby se mohlo pokračovat dál… Ale také si tam špitáme. Láďa mě provokuje, i já jeho… prostě si tam hrajeme. Vždyť divadlo je hra, nebo ne? Jsme hraví a spontánní. (smích)
LADISLAV: Text si opakujeme před představením. Spíš jsme soustředění a čekáme, kdyby někdo dole „skočil“ text a my bychom museli rychle navazovat. Musíme být připravení hrát dál. Když je dole něco vtipného, tak se nahoře pod peřinou potichoučku smějeme, nebo se i vysloveně „odprdneme“.
Stalo se vám někdy něco nečekaného, myslím technicky?
PETRA: Po technické stránce to funguje bezvadně, takže se nikdy nic vážného nepokazilo. Spíš někomu vypadne text, něco se takzvaně „skočí“, někdo zareaguje na něco jiného než obvykle. Prostě se „vykotí“ věci, které se mohou stát při každém jiném představení.
LADISLAV: Jednou spadl kávovar, ale jinak se nestalo nic tak závažného, abychom nemohli hrát dál.
Domeček se naklání, vy jste na šikmině, držíte se lana… Je to nebezpečné?
PETRA: Ani ne. Když se scéna poprvé postavila, byli jsme si ji obhlédnout a přesvědčit se, že ten mechanismus funguje, že je to pevné.
Měla jsem spíš na mysli, abyste nevypadli úplně ven…
PETRA: No to jo, může se mi zamotat hlava, proto se držím hodně u postele. Jsem v dobré kondici, ale už jsem měla problémy s rovnováhou. Když se držím lana, jsem v pohodě.
Je to tedy fyzicky náročné představení?
LADISLAV: Je. Hlavně tím, že se scéna naklání, mění, ale taky protože devadesát procent hry klečíme v posteli na kolenou. V tom je to náročné.
A také jste celou hru „na place“, ani na chvíli neopustíte jeviště.
LADISLAV: To taky. Nic závažného se ale zatím nestalo a doufám, že to tak i zůstane.
Ano, herci se někdy mohou se ocitnout na šikmé ploše (a to doslova), hrát na kolenou, svléknout se do spodního prádla, vydržet ve tmě pod peřinou, rychle reagovat i vtipně konverzovat. A často všechno najednou! V komedii Mimo záznam to diváci mohou naposledy vidět v pátek 28. dubna.
Jana Uherová
