VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Čí hlasy letos rozhodnou?
Soutěžní komedie GRAND Festivalu smíchu každoročně hodnotí tři poroty – odborná, studentská a ta nejobsáhlejší, kterou tvoříte vy, diváci. Všechny porotce z řad publika osobně představit nemůžeme, se jmény divadelních profesionálů i jejich budoucích kolegů v současnosti ještě školou povinných vás však seznámíme rádi.
Odborná porota letos zasedá ve složení – recenzentka a pedagožka Radmila Hrdinová, dramaturgyně festivalů pro děti a mládež Karola Štěpánová z Divadla v Dlouhé, dramaturg Jiří Janků, v současné době působící v Divadle na Vinohradech a v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kritik Jan Kerbr a překladatel a teatrolog Michal Zahálka. V porotě měla usednout také její dlouholetá členka, kritička Jana Paterová, která ale v předvečer zahájení festivalu onemocněla a svou účast musela zrušit. Přejeme jí alespoň takto na dálku brzké uzdravení!
„Radka Hrdinová působí v naší porotě už dvě desítky let, Karola Štěpánová a Jiří Janků se k nim přidali a vystřídali tak jiné hodnotitele v poslední dekádě a pánové Kerbr a Zahálka jsou u nás »nováčci«, ale skutečně jenom na našem festivalu, jinak je potkáváme na mnohých jiných divadelních přehlídkách, kde působí jako hlavní dramaturgové,“ prozrazuje hlavní tvář našeho festivalu, jeho dramaturgyně Jana Uherová.
Studentskou porotu pak tvoří trojice dívek – studentka režie na JAMU Anna Řehůřková, studentka dramatické výchovy na DAMU Barbora Lohniská a Kristýna Mlatečková, studentka Ateliéru grafického designu na Scholastice v Praze.
Protože se v programu letošního ročníku festivalu objevuje řada českých autorských počinů, zajímaly nás názory odborníků na naši současnou komediální dramatiku a její konkurenceschopnost se světem i jejich tipy na autory…
R. HRDINOVÁ: Česká komediální dramatika má velkou tradici značenou jmény, jako je Klicpera, Stroupežnický, Čapek, Poláček, Vančura, Voskovec a Werich, Ladislav Smoček, Jiří Suchý, Cimrmani, Arnošt Goldflam nebo Petr Zelenka. Nemyslím si, že se ve srovnání se světem máme zač stydět.
K. ŠTĚPÁNOVÁ: Mám-li jmenovat své oblíbené současné české komediální autory, zjišťuji, že to jsou často zároveň režiséři a že jsem jejich hry viděla v autorské režii. Mám na mysli Petra Zelenku, Davida Drábka v určitém období či Jiřího Havelku, i když tomu se ve Společenství vlastníků podařilo napsat hru, která zcela obstojí i v režii někoho jiného. A vždycky mě zajímá, co napíše René Levínský, i když ne všechny inscenace jeho her považuji za povedené.
J. JANKŮ: To je velmi záludná otázka. Myslím, že kvalitních komedií vzniká dost a mají v sobě i velký společenský přesah a jistou lomenost. Autoři jako Tomáš Dianiška, Jiří Havelka nebo Petr Zelenka jsou toho zářným příkladem. Logicky ovšem pracují s místními reáliemi a zpracovávají témata typicky česká, takže prosadit se s jejich hrami ve světě je velmi složité. Pohříchu, když se pak někdo pokusí dorovnat světovým autorům, lehce to sklouzne ke kopírování a ztrátě originality. Takže se obávám, že současní čeští autoři se ve světě jen tak neprosadí.
J. KERBR: Z domácích autorů, kteří nás zásobují komediemi, obdivuji tvůrčí potenci Petra Zelenky a Tomáše Dianišky. Nedokážu posoudit, zda naše komedie mohou konkurovat tomu, co se píše a hraje ve světě, ale předpokládám, že by mohly, pochopitelně záleží na pochopení specifik zemí, v nichž dramatická díla vznikají. Nejsem staromilec, ale za nejlepší komedie stále považuji Shakespearův Sen noci svatojánské, Molièrova Tartuffa a Gogolova Revizora. Ale dobře se pobavím i při prezentaci současnějších opusů, například na Fraynově komedii Bez roucha.
M. ZAHÁLKA: To je otázka přinejmenším na delší studii, ale obecně vzato bych řekl, že určitě máme zdatné autory, z nichž ovšem někteří divadlo opustili pro televizi, někteří trpí ve vynucené nadprodukci a někteří si snížili laťku tak moc, že už nemusejí ani zvedat nohy. Nadšení ze současné české komedie se mi stává zřídkavě, ale stává se to – třeba u René Levínského a jeho Celý život nestačí, kde se podle mě povedlo skloubit řemeslnou zdatnost s citem pro vykloubení a bizarnost, nebo u Havelkova Společenstva vlastníků, mimořádně vtipném portrétu současné české společnosti.
A jaký druh humoru mají naši porotci (už včetně studentů) rádi a jaké komedie preferují?
R. HRDINOVÁ: Mám ráda dobré komedie a chytrý humor. Obojí spolu souvisí, neboť dobrá komedie nepovažuje diváky za hlupáky a dává jim prostor, aby si onen bonbónek humoru rozbalili a vychutnali sami. Myslím, že takhle to kdysi pojmenoval Miroslav Horníček.
K. ŠTĚPÁNOVÁ: Mám ráda humor černý, absurdní, nekorektní, prostě takový, který mě jako diváka trochu zaskočí a žádá si jistou míru spolupráce. Ocením jak čistý žánr, pokud je dobře napsaný a inscenovaný, tak zejména komedii, která hranice žánru překračuje či vyvažuje vážnými prvky. A vždycky vítám odstup a nadhled.
J. JANKŮ: Nejraději mám komedie s inteligentním humorem, takové, které se nepodbízejí divákům za každou cenu a nejsou pitvořivé. My v Česku máme štěstí, že tradice takových her spojená s autorskými divadly je obrovská. Osvobozené divadlo, Semafor, Divadlo Járy Cimrmana a řada dalších, ti všichni nám dali šanci na takovémto humoru vyrůst a já cítím i u mnoha dnešních autorů snahu na tuto tradici navazovat, což je dobře.
J. KERBR: Během svého dospívání a zrání se můj vztah k humoru proměňoval, dobře si vzpomínám na svoje záchvaty smíchu, když jsem jako dítko školou povinné viděl Chaplinova Poutníka či když jsem jako středoškolák poprvé četl Ionescovu Plešatou zpěvačku. Teď, na svoje „zralá“ kolena, preferuji typ humoru, který u nás reprezentují Cimrmani.
M. ZAHÁLKA: Jsem celkem vzato divadelní všežravec, mám rád komedie konverzační, komedie situační i komedie založené třeba na slovních hříčkách. Hlavně ale mám rád, když humor v divadle (a ostatně i jinde) vzniká z logiky situací, když si herci takzvaně neutírají nos židlí a když je pod vším smíchem patrné, že se pojmenovává nějaká životní tragika. Mám rád komedie, které mají téma a smysl.
A. ŘEHŮŘKOVÁ: Komedie plíživé, komedie tragické a ty s určitým přesahem. Ty, z kterých divák odchází nejen dobře pobaven, ale i s otázkami, které ho donutí se zamyslet. Věnuji se teď velmi intenzivně současné německé dramatice, kde se dá v komediálních žánrech najít ledacos.
K. MLATEČKOVÁ: Ze všeho nejvíc mě těší představení založená na improvizaci. Baví mě, jak mi všechno najednou vzniká před očima. Nejvíc se zasměju slovním hříčkám, přesmyčkám a nepohrdnu taky dobrým bizárem.
B. LOHNISKÁ: Určitě záleží na mém aktuálním rozpoložení. Jak na divadle, tak i v životě, mám ráda dobře vypointovaný a vymazlený humor. Nepohrdnu ale ani překvapivou bizarní situací, která když přijde ve správný moment, tak mě zaručeně dostane.
Odborná porota letos zasedá ve složení – recenzentka a pedagožka Radmila Hrdinová, dramaturgyně festivalů pro děti a mládež Karola Štěpánová z Divadla v Dlouhé, dramaturg Jiří Janků, v současné době působící v Divadle na Vinohradech a v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kritik Jan Kerbr a překladatel a teatrolog Michal Zahálka. V porotě měla usednout také její dlouholetá členka, kritička Jana Paterová, která ale v předvečer zahájení festivalu onemocněla a svou účast musela zrušit. Přejeme jí alespoň takto na dálku brzké uzdravení!
„Radka Hrdinová působí v naší porotě už dvě desítky let, Karola Štěpánová a Jiří Janků se k nim přidali a vystřídali tak jiné hodnotitele v poslední dekádě a pánové Kerbr a Zahálka jsou u nás »nováčci«, ale skutečně jenom na našem festivalu, jinak je potkáváme na mnohých jiných divadelních přehlídkách, kde působí jako hlavní dramaturgové,“ prozrazuje hlavní tvář našeho festivalu, jeho dramaturgyně Jana Uherová.
Studentskou porotu pak tvoří trojice dívek – studentka režie na JAMU Anna Řehůřková, studentka dramatické výchovy na DAMU Barbora Lohniská a Kristýna Mlatečková, studentka Ateliéru grafického designu na Scholastice v Praze.
Protože se v programu letošního ročníku festivalu objevuje řada českých autorských počinů, zajímaly nás názory odborníků na naši současnou komediální dramatiku a její konkurenceschopnost se světem i jejich tipy na autory…
R. HRDINOVÁ: Česká komediální dramatika má velkou tradici značenou jmény, jako je Klicpera, Stroupežnický, Čapek, Poláček, Vančura, Voskovec a Werich, Ladislav Smoček, Jiří Suchý, Cimrmani, Arnošt Goldflam nebo Petr Zelenka. Nemyslím si, že se ve srovnání se světem máme zač stydět.
K. ŠTĚPÁNOVÁ: Mám-li jmenovat své oblíbené současné české komediální autory, zjišťuji, že to jsou často zároveň režiséři a že jsem jejich hry viděla v autorské režii. Mám na mysli Petra Zelenku, Davida Drábka v určitém období či Jiřího Havelku, i když tomu se ve Společenství vlastníků podařilo napsat hru, která zcela obstojí i v režii někoho jiného. A vždycky mě zajímá, co napíše René Levínský, i když ne všechny inscenace jeho her považuji za povedené.
J. JANKŮ: To je velmi záludná otázka. Myslím, že kvalitních komedií vzniká dost a mají v sobě i velký společenský přesah a jistou lomenost. Autoři jako Tomáš Dianiška, Jiří Havelka nebo Petr Zelenka jsou toho zářným příkladem. Logicky ovšem pracují s místními reáliemi a zpracovávají témata typicky česká, takže prosadit se s jejich hrami ve světě je velmi složité. Pohříchu, když se pak někdo pokusí dorovnat světovým autorům, lehce to sklouzne ke kopírování a ztrátě originality. Takže se obávám, že současní čeští autoři se ve světě jen tak neprosadí.
J. KERBR: Z domácích autorů, kteří nás zásobují komediemi, obdivuji tvůrčí potenci Petra Zelenky a Tomáše Dianišky. Nedokážu posoudit, zda naše komedie mohou konkurovat tomu, co se píše a hraje ve světě, ale předpokládám, že by mohly, pochopitelně záleží na pochopení specifik zemí, v nichž dramatická díla vznikají. Nejsem staromilec, ale za nejlepší komedie stále považuji Shakespearův Sen noci svatojánské, Molièrova Tartuffa a Gogolova Revizora. Ale dobře se pobavím i při prezentaci současnějších opusů, například na Fraynově komedii Bez roucha.
M. ZAHÁLKA: To je otázka přinejmenším na delší studii, ale obecně vzato bych řekl, že určitě máme zdatné autory, z nichž ovšem někteří divadlo opustili pro televizi, někteří trpí ve vynucené nadprodukci a někteří si snížili laťku tak moc, že už nemusejí ani zvedat nohy. Nadšení ze současné české komedie se mi stává zřídkavě, ale stává se to – třeba u René Levínského a jeho Celý život nestačí, kde se podle mě povedlo skloubit řemeslnou zdatnost s citem pro vykloubení a bizarnost, nebo u Havelkova Společenstva vlastníků, mimořádně vtipném portrétu současné české společnosti.
A jaký druh humoru mají naši porotci (už včetně studentů) rádi a jaké komedie preferují?
R. HRDINOVÁ: Mám ráda dobré komedie a chytrý humor. Obojí spolu souvisí, neboť dobrá komedie nepovažuje diváky za hlupáky a dává jim prostor, aby si onen bonbónek humoru rozbalili a vychutnali sami. Myslím, že takhle to kdysi pojmenoval Miroslav Horníček.
K. ŠTĚPÁNOVÁ: Mám ráda humor černý, absurdní, nekorektní, prostě takový, který mě jako diváka trochu zaskočí a žádá si jistou míru spolupráce. Ocením jak čistý žánr, pokud je dobře napsaný a inscenovaný, tak zejména komedii, která hranice žánru překračuje či vyvažuje vážnými prvky. A vždycky vítám odstup a nadhled.
J. JANKŮ: Nejraději mám komedie s inteligentním humorem, takové, které se nepodbízejí divákům za každou cenu a nejsou pitvořivé. My v Česku máme štěstí, že tradice takových her spojená s autorskými divadly je obrovská. Osvobozené divadlo, Semafor, Divadlo Járy Cimrmana a řada dalších, ti všichni nám dali šanci na takovémto humoru vyrůst a já cítím i u mnoha dnešních autorů snahu na tuto tradici navazovat, což je dobře.
J. KERBR: Během svého dospívání a zrání se můj vztah k humoru proměňoval, dobře si vzpomínám na svoje záchvaty smíchu, když jsem jako dítko školou povinné viděl Chaplinova Poutníka či když jsem jako středoškolák poprvé četl Ionescovu Plešatou zpěvačku. Teď, na svoje „zralá“ kolena, preferuji typ humoru, který u nás reprezentují Cimrmani.
M. ZAHÁLKA: Jsem celkem vzato divadelní všežravec, mám rád komedie konverzační, komedie situační i komedie založené třeba na slovních hříčkách. Hlavně ale mám rád, když humor v divadle (a ostatně i jinde) vzniká z logiky situací, když si herci takzvaně neutírají nos židlí a když je pod vším smíchem patrné, že se pojmenovává nějaká životní tragika. Mám rád komedie, které mají téma a smysl.
A. ŘEHŮŘKOVÁ: Komedie plíživé, komedie tragické a ty s určitým přesahem. Ty, z kterých divák odchází nejen dobře pobaven, ale i s otázkami, které ho donutí se zamyslet. Věnuji se teď velmi intenzivně současné německé dramatice, kde se dá v komediálních žánrech najít ledacos.
K. MLATEČKOVÁ: Ze všeho nejvíc mě těší představení založená na improvizaci. Baví mě, jak mi všechno najednou vzniká před očima. Nejvíc se zasměju slovním hříčkám, přesmyčkám a nepohrdnu taky dobrým bizárem.
B. LOHNISKÁ: Určitě záleží na mém aktuálním rozpoložení. Jak na divadle, tak i v životě, mám ráda dobře vypointovaný a vymazlený humor. Nepohrdnu ale ani překvapivou bizarní situací, která když přijde ve správný moment, tak mě zaručeně dostane.
Radek Smetana
