VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Červnové výročí (nejen) pro pamětníky
Zavzpomínejme na vynikajícího herce Východočeského divadla, životního partnera herečky Zdeny Bittlové PETRA HÜBNERA, který by v měsíci červnu oslavil životní jubileum. Možná si ho pamatujete už jako mladíka z jeho prvních rolí v 70. letech, kdy na jevišti často tvořil pár právě se svojí partnerkou. Nebo si vzpomenete spíše na jeho pozdější role, jako byl například nezapomenutelný výpravčí Hubička v Ostře sledovaných vlacích.
Petr Hübner
Pocházel z malé vesničky Postřelmova mezi Šumperkem a Zábřehem. Po střední škole pracoval rok v kulturním domě v Šumperku, poté započal studium herectví na brněnské JAMU, kde se seznámil (aniž by to zatím tušil) se svou budoucí životní partnerkou. Do angažmá Východočeského divadla přišel rovnou po absolutoriu v sezóně 1969/70 a strávil zde následujících 35 let.
„S Petrem jsme se znali už ze školy. Moc často jsme ale na sebe nenarazili. Byl skoro o rok mladší než já a šel do školy o rok později, takže byl vlastně dva ročníky pode mnou. Pamatuji si, když jsme se viděli poprvé, byl ze mě absolutně v šoku – měla jsem modré vlasy, úzkou sukni, lodičky, všechno černé, a kouřila jsem. To byla pro chlapce z vesnice trošku silná káva… (smích) Po dvou letech jsme se sešli tady v Pardubicích v angažmá, oba jako nováčci. Teprve tehdy jsme se začali přátelit a rok jsme byli skutečně jen kamarádi, i když nám to nikdo nevěřil. Nakonec jsem ho (samozřejmě nechtíc!) urvala na jídlo. (smích) Vařila jsem na ubytovně a najednou se ozvalo klepání na dveře a opatrné ‚Ahoj, co děláš?‘ a já na to: ‚Jdeš na dlabanec, viď? Tak pojď…‘ A až mnohem později jsme spolu začali na intru bydlet, pak jsme dostali byt a prožili spolu dvaačtyřicet let,“ vzpomíná Zdena Bittlová.
Petr Hübner si v Pardubicích zahrál řadu nádherných rolí a vždy platil za charakterního herce, kterému ovšem slušela velmi dobře i komediální poloha. Vzpomeňme například na jeho vodníka Michala v Lucerně (1976), Tuzenbacha ve Třech sestrách (1978), Kiliána v Paní Marjánce, matce pluku (1978), Jacka v Charleyově tetě (1982), Francoise Villona v Baladě z hadrů (1983), Jaroslava v Blázinci v prvním poschodí (1984), titulní roli v Misantropovi (1989), Malvolia ve Večeru tříkrálovém (1991) nebo výpravčího Hubičku v Ostře sledovaných vlacích (1991). Za ztvárnění Biskupa Mikuláše v Ibsenových Nápadnících trůnu (2000) získal Cenu za nejlepší mužský herecký výkon divadelní přehlídky České divadlo 2002.
„V Pardubicích jsme začínali na začátku 70. let, tedy v době normalizace, z čehož pochopitelně musel vycházet i repertoár divadla. Přesto jsme si oba zahráli spoustu zajímavých rolí a v mnoha inscenacích dokonce jako partneři. Což mělo svoje výhody i nevýhody. Sem tam jsme se kvůli tomu pohádali, ale většinou jsme se hrozně nasmáli, a to zpravidla na jevišti při představení. V jednom kuse jsme byli u ředitele na koberečku a pořád jsme dostávali nějaké pokuty. Až tak jsme zlobili,“ říká s úsměvem Zdena Bittlová.
Jejich první společnou inscenací byl v roce 1969 Kaviár nebo čočka a brzy následovaly další: Motýli (1973), Racek (1975), kde ztvárnili dvojici Ninu Zarečnou a Konstantina Trepleva, Kazimír a Karolína (1976), v pozdějších letech pak Návštěva staré dámy (1993), komedie Víš přece, že neslyším, když teče voda (1999), Kočičí hra (2001) a mnoho dalších.
Petr Hübner
(26. června 1946 – 5. ledna 2013)
Pocházel z malé vesničky Postřelmova mezi Šumperkem a Zábřehem. Po střední škole pracoval rok v kulturním domě v Šumperku, poté započal studium herectví na brněnské JAMU, kde se seznámil (aniž by to zatím tušil) se svou budoucí životní partnerkou. Do angažmá Východočeského divadla přišel rovnou po absolutoriu v sezóně 1969/70 a strávil zde následujících 35 let.
„S Petrem jsme se znali už ze školy. Moc často jsme ale na sebe nenarazili. Byl skoro o rok mladší než já a šel do školy o rok později, takže byl vlastně dva ročníky pode mnou. Pamatuji si, když jsme se viděli poprvé, byl ze mě absolutně v šoku – měla jsem modré vlasy, úzkou sukni, lodičky, všechno černé, a kouřila jsem. To byla pro chlapce z vesnice trošku silná káva… (smích) Po dvou letech jsme se sešli tady v Pardubicích v angažmá, oba jako nováčci. Teprve tehdy jsme se začali přátelit a rok jsme byli skutečně jen kamarádi, i když nám to nikdo nevěřil. Nakonec jsem ho (samozřejmě nechtíc!) urvala na jídlo. (smích) Vařila jsem na ubytovně a najednou se ozvalo klepání na dveře a opatrné ‚Ahoj, co děláš?‘ a já na to: ‚Jdeš na dlabanec, viď? Tak pojď…‘ A až mnohem později jsme spolu začali na intru bydlet, pak jsme dostali byt a prožili spolu dvaačtyřicet let,“ vzpomíná Zdena Bittlová.
Petr Hübner si v Pardubicích zahrál řadu nádherných rolí a vždy platil za charakterního herce, kterému ovšem slušela velmi dobře i komediální poloha. Vzpomeňme například na jeho vodníka Michala v Lucerně (1976), Tuzenbacha ve Třech sestrách (1978), Kiliána v Paní Marjánce, matce pluku (1978), Jacka v Charleyově tetě (1982), Francoise Villona v Baladě z hadrů (1983), Jaroslava v Blázinci v prvním poschodí (1984), titulní roli v Misantropovi (1989), Malvolia ve Večeru tříkrálovém (1991) nebo výpravčího Hubičku v Ostře sledovaných vlacích (1991). Za ztvárnění Biskupa Mikuláše v Ibsenových Nápadnících trůnu (2000) získal Cenu za nejlepší mužský herecký výkon divadelní přehlídky České divadlo 2002.
„V Pardubicích jsme začínali na začátku 70. let, tedy v době normalizace, z čehož pochopitelně musel vycházet i repertoár divadla. Přesto jsme si oba zahráli spoustu zajímavých rolí a v mnoha inscenacích dokonce jako partneři. Což mělo svoje výhody i nevýhody. Sem tam jsme se kvůli tomu pohádali, ale většinou jsme se hrozně nasmáli, a to zpravidla na jevišti při představení. V jednom kuse jsme byli u ředitele na koberečku a pořád jsme dostávali nějaké pokuty. Až tak jsme zlobili,“ říká s úsměvem Zdena Bittlová.
Jejich první společnou inscenací byl v roce 1969 Kaviár nebo čočka a brzy následovaly další: Motýli (1973), Racek (1975), kde ztvárnili dvojici Ninu Zarečnou a Konstantina Trepleva, Kazimír a Karolína (1976), v pozdějších letech pak Návštěva staré dámy (1993), komedie Víš přece, že neslyším, když teče voda (1999), Kočičí hra (2001) a mnoho dalších.
Anna Hlaváčková
