VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
BRONZOVÁ PAMĚTNÍ MEDAILE
Při příležitosti oslav stého výročí otevření Městského divadla v Pardubicích divadlo vydalo bronzovou pamětní medaili, která vznikla v dílně jednoho z nejvýznamnějších českých medailérů, akademického sochaře Zdeňka Kolářského ve spolupráci s firmou Lejhanec.
Na rubové straně medaile je uprostřed vedle Zelené brány znak Pardubic. Jedná se ovšem o původní znak pánů z Hostýně, kteří se později psali jako páni z Pardubic (po svém novém významnějším sídle) a kteří se zasloužili o povýšení Pardubic na poddanské městečko. Bývalo zvykem, že města přebírala znak po své vrchnosti (proto je například často u královských měst do znaku nějak zakomponován český lev nebo svatováclavská, eventuelně císařská orlice).
Šestice malých znaků představuje jednotlivé pány Pardubic do doby, než se Pardubice staly královským komorním městem. Nejsou v chronologickém pořadí, protože pan Kolářský musel samozřejmě přihlížet k výtvarné stránce věci.
Nahoře je znak pánů z Kunštátu a Poděbrad – stříbrný štít se třemi černými pruhy v horní polovině štítu. Viktorin Boček z Kunštátu vlastnil Pardubice někdy od začátku husitských válek až do své smrti 1. ledna 1427. Byl to otec budoucího českého krále Jiřího z Poděbrad (nar. 1420) a ten nepochybně útlé mládí prožil zčásti v Pardubicích. Jiříkovi poručníci ovšem Pardubice neudrželi.
Pod ním je trojice znaků a ten uprostřed, poněkud vyvýšený, je znak Hanuše z Milheimu – čtvrcený štít, kde v prvním a čtvrtém červeném poli je zlaté mlýnské kolo a ve druhém a třetím zlatém poli půl černé orlice obrácené ke kraji štítu. Hanuš z Milheimu byl majitelem Pardubic v letech 1391 (1390 ?) – 1405 a v českých dějinách mj. proslul jako spoluzakladatel Betlémské kaple v Praze.
Vlevo v této řadě je znak pánů z Dubé (z velkého rozrodu tzv. Ronovců) – na zlatém štítu dvě černé zkřížené ostrve (ostrva nebo ostrev, starohornoněmecky die Ronne – odtud ten název rodu – byl osekaný strom s pahýly silných větví a používal se při rychlém dobývání hradů místo žebříků, když nebyl čas na jejich vyhotovení). Půta z Dubé byl nejstarším známým majitelem Pardubic (doložen 1318) a jeho synové vyměnili Pardubice někdy kolem roku 1325 za hrad Vizmburk s Arnoštem z Hostýně – otcem arcibiskupa Arnošta, tedy tím, který se potom psal z Pardubic…
Vpravo je potom znak pánů z Pernštejna – černá zubří hlava s kruhem (houžví) v nozdrách na stříbrném štítu. Pány z Pernštejna (v Pardubicích 1491 – 1560) nemusím asi více rozvádět.
Pod touto trojicí je znak Mrzáků z Miletínka – štípený (kolmo dělený) štít se šachovnicí v pravém poli (barvy se v literatuře uvádějí různě). Pardubice získal asi roku 1436 Diviš Bořek z Miletínka, významný husitský hejtman (zakladatel hradu na Kunětické hoře, vrchní velitel vojsk vítězů v bitvě u Lipan atd.). Jeho potomci drželi Pardubice až do roku 1491.
Dole je potom znovu erb se dvěma zkříženými ostrvemi. Je to znak Jana Hlaváče z Mitrova, který byl vlastníkem Pardubic v letech 1428 (1427 ?) – až asi 1436. Chronologicky patří mezi Viktorina Bočka z Kunštátu a Poděbrad a mezi Diviše Bořka z Miletínka.
Šestice malých znaků představuje jednotlivé pány Pardubic do doby, než se Pardubice staly královským komorním městem. Nejsou v chronologickém pořadí, protože pan Kolářský musel samozřejmě přihlížet k výtvarné stránce věci.
Nahoře je znak pánů z Kunštátu a Poděbrad – stříbrný štít se třemi černými pruhy v horní polovině štítu. Viktorin Boček z Kunštátu vlastnil Pardubice někdy od začátku husitských válek až do své smrti 1. ledna 1427. Byl to otec budoucího českého krále Jiřího z Poděbrad (nar. 1420) a ten nepochybně útlé mládí prožil zčásti v Pardubicích. Jiříkovi poručníci ovšem Pardubice neudrželi.
Pod ním je trojice znaků a ten uprostřed, poněkud vyvýšený, je znak Hanuše z Milheimu – čtvrcený štít, kde v prvním a čtvrtém červeném poli je zlaté mlýnské kolo a ve druhém a třetím zlatém poli půl černé orlice obrácené ke kraji štítu. Hanuš z Milheimu byl majitelem Pardubic v letech 1391 (1390 ?) – 1405 a v českých dějinách mj. proslul jako spoluzakladatel Betlémské kaple v Praze.
Vlevo v této řadě je znak pánů z Dubé (z velkého rozrodu tzv. Ronovců) – na zlatém štítu dvě černé zkřížené ostrve (ostrva nebo ostrev, starohornoněmecky die Ronne – odtud ten název rodu – byl osekaný strom s pahýly silných větví a používal se při rychlém dobývání hradů místo žebříků, když nebyl čas na jejich vyhotovení). Půta z Dubé byl nejstarším známým majitelem Pardubic (doložen 1318) a jeho synové vyměnili Pardubice někdy kolem roku 1325 za hrad Vizmburk s Arnoštem z Hostýně – otcem arcibiskupa Arnošta, tedy tím, který se potom psal z Pardubic…
Vpravo je potom znak pánů z Pernštejna – černá zubří hlava s kruhem (houžví) v nozdrách na stříbrném štítu. Pány z Pernštejna (v Pardubicích 1491 – 1560) nemusím asi více rozvádět.
Pod touto trojicí je znak Mrzáků z Miletínka – štípený (kolmo dělený) štít se šachovnicí v pravém poli (barvy se v literatuře uvádějí různě). Pardubice získal asi roku 1436 Diviš Bořek z Miletínka, významný husitský hejtman (zakladatel hradu na Kunětické hoře, vrchní velitel vojsk vítězů v bitvě u Lipan atd.). Jeho potomci drželi Pardubice až do roku 1491.
Dole je potom znovu erb se dvěma zkříženými ostrvemi. Je to znak Jana Hlaváče z Mitrova, který byl vlastníkem Pardubic v letech 1428 (1427 ?) – až asi 1436. Chronologicky patří mezi Viktorina Bočka z Kunštátu a Poděbrad a mezi Diviše Bořka z Miletínka.
PhDr. František Šebek, dlouholetý ředitel Východočeského muzea
