VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Bílá nemoc – 1958 – poprvé v Pardubicích
Premiéra Čapkova dramatu Bílá nemoc se uskutečnila ve Východočeském divadle 31. května roku 1958, tedy před bezmála 60 lety. Inscenaci tehdy režíroval jeden z nejvýraznějších pardubických režisérů Zdeněk Bittl, jenž právě v 50. letech vytvořil řadu divácky atraktivních a kritikou ceněných inscenací. Do hlavních mužských rolí obsadil Františka Baťku (Dr. Galén), Petra Skálu (Dvorní rada Sigelius) a Josefa Elsnera (Maršál). V gigantickém obsazení (dvaatřicet postav/herců proti současným devatenácti) se objevil téměř celý soubor včetně nám dnes dobře známých herců, jako byla Anna Ferencová, Alexej Gsöllhofer, Milan Sandhaus, Jana Štěpánková, Karel Urbánek a další.
Při pátrání po recenzích inscenace v jednom z dobových regionálních periodik s oslnivým názvem ZÁŘ jsem přečetla mnoho zajímavých titulků, nicméně jakoukoli zmínku o premiéře Bíle nemoci jsem nenašla. V kontrastu s následující citací z Čapkovy předmluvy ke hře, neodolám, abych neuveřejnila alespoň ty nejzajímavější, které svým způsobem dokreslují atmosféru tehdejší doby:
Na 60 % cukrovky vyjednoceno! / 30. května 1958 (těsně před premiérou)
Přes 80 % cukrovky vyjednoceno! / 3. června 1958 (po premiéře)
Ženy našeho kraje pomohou dovršit socialistickou výstavbu
Budou první i v senoseči?
Učňové v Rybitví se vyznamenali
Věří straně a strana věří jim
a konečně: Z čáslavských trojčátek jsou už čilí cvalíci!
Dva velké světové názory se tu setkávají tak říkajíc nad ložem bolesti a v jejich konfliktu se rozhoduje o životě a smrti malomocného obyvatelstva.
Ten, kdo je představitelem vůle moci, se na své cestě nenechá zastavit soucitem s lidskou bolestí a hrůzou; ten pak, kdo se s ním utkává ve jménu humanity a úcty k životu, odpírá pomoc trpícím, protože sám fatálně přejímá neúprosnou morálku boje.
I ve jménu míru a humanity se bude zabíjet a umírat v hekatombách, bude-li se ten spor muset jednou vybojovat.
Ve světě války sám Mír musí být tvrdým a neústupným bojovníkem.
Při pátrání po recenzích inscenace v jednom z dobových regionálních periodik s oslnivým názvem ZÁŘ jsem přečetla mnoho zajímavých titulků, nicméně jakoukoli zmínku o premiéře Bíle nemoci jsem nenašla. V kontrastu s následující citací z Čapkovy předmluvy ke hře, neodolám, abych neuveřejnila alespoň ty nejzajímavější, které svým způsobem dokreslují atmosféru tehdejší doby:
Na 60 % cukrovky vyjednoceno! / 30. května 1958 (těsně před premiérou)
Přes 80 % cukrovky vyjednoceno! / 3. června 1958 (po premiéře)
Ženy našeho kraje pomohou dovršit socialistickou výstavbu
Budou první i v senoseči?
Učňové v Rybitví se vyznamenali
Věří straně a strana věří jim
a konečně: Z čáslavských trojčátek jsou už čilí cvalíci!
Dva velké světové názory se tu setkávají tak říkajíc nad ložem bolesti a v jejich konfliktu se rozhoduje o životě a smrti malomocného obyvatelstva.
Ten, kdo je představitelem vůle moci, se na své cestě nenechá zastavit soucitem s lidskou bolestí a hrůzou; ten pak, kdo se s ním utkává ve jménu humanity a úcty k životu, odpírá pomoc trpícím, protože sám fatálně přejímá neúprosnou morálku boje.
I ve jménu míru a humanity se bude zabíjet a umírat v hekatombách, bude-li se ten spor muset jednou vybojovat.
Ve světě války sám Mír musí být tvrdým a neústupným bojovníkem.
(Karel Čapek v předmluvě k Bílé nemoci v roce 1937)
Anna Hlaváčková
