VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Až naposled ustane déšť
Po dlouhé covidové pauze se do našeho repertoáru v říjnu vrátila inscenace AŽ USTANE DÉŠŤ. Bohužel už jen na pár repríz, v úterý 9. listopadu bude derniéra. Jelikož tuším, že po nádherné a tajemné hře australského dramatika Andrewa Bovella a niterné režijní práci Filipa Nuckollse se bude stýskat nejen mně, požádala jsem herce z inscenace, aby vyjádřili, jak se jim v ní žilo…
MARTINA SIKOROVÁ (Elizabeth Lawová mladší): Teď jsem v ní pěkně dlouho nežila, tak jsem teda zvědavá, co se jí během té doby přihodilo. (smích) Děkuju za tak krásnou hru i roli. A za každé jednotlivé představení, kdy se mi podařilo uvolnit a jen tam být… krásně si zakřičet… a cestou z jeviště i poplakat. Děkuju.
LUDMILA MECERODOVÁ (Elizabeth Lawová starší): Nádherná, hluboce lidská, zvláštní hra pro náročnějšího diváka. Krásná práce s režisérem Filipem Nuckollsem, prokomponovaná režijně, výtvarně i herecky. Na tuhle inscenaci asi nikdy nezapomenu.
VERONIKA MALÁ (Gabriela Yorková mladší): „Déšť“ je pro mě jedna z nejsrdcovějších inscenací. Zkoušení byla příjemná práce. A hlavně, celý text i téma jsou mi hrozně blízké, vlastně mě celý tento příběh asi s žádnou reprízou nepřestal dojímat. Moc mě mrzí, že bude derniéra, protože bych tento titul hrála klidně ještě pár let.
ROMANA CHVALOVÁ (Gabriela Yorková starší): Úžasná, tajemná hra o odpouštění, ve které navíc máme všichni krásné role. A nezapomenutelné zkoušení s Filipem Nuckollsem… Jsem šťastná, že jsem se mohla s Gabrielou v „Dešti” alespoň na chvíli potkat. Je to „srdcovka”, na kterou se nezapomíná. Tohle loučení bude bolet!
JOSEF LÁSKA (Gabriel Law): Až ustane déšť je pro mě jedna z nejoblíbenějších her, ve které jsem kdy hrál. Při každém představení jsem s nadšením sledoval cestu své role a bavilo mě, jak se příběh celé rodiny proplétá a nakonec rozmotává. Tato „složitá“ hra mi bude chybět, a to hlavně kvůli tomu, že přináší krásné myšlenky. Byl bych rád, kdybych mohl na ustanutí deště čekat ještě mockrát, ale stejně jako průtrž mračen musí vše jednou skončit.
JOSEF PEJCHAL (Henry Law): Při zkoušení, a následně při hraní, jsem zde pociťoval, jak těžké může být odloučení, životní prohry a často nepochopená snaha o něco „lepšího” v nás a pro nás. A to vše jen v okruhu rodiny a svých nejbližších, kteří nás přece nejlépe znají a o jejichž pochopení, snad i odpuštění, v srdci bojujeme… Při hraní této role vždy myslím na svého syna a tátu. Vždy se slzou v sobě.
ALEXANDR POSTLER (Joe Ryan): Je herecko-lidsky příjemné setkat se s ryzí činohrou, jejímž jádrem je lidský osud se všemi valéry. Tedy Radostí i Bolestí. Neboli Radobolem.
MARTIN MEJZLÍK (Gabriel York): Inscenaci Až ustane déšť mám rád, přestože v ní hraju jenom začátek a konec. Ale moc se mi líbí a mám hodně rád práci s Filipem Nuckollsem. A je to zajímavá výzva, moje role je neobvyklá a začínám celou hru úplně sám, v dlouhém monologu bez partnera, což bylo ze začátku hrozně těžké, ale pak jsem si to už užíval.
PETR BOROVEC (Andrew Price): I přes malý prostor, který tam mám, to považuji za jednu z nejlepších inscenací, kde jsem mohl účinkovat. Takže mi bude chybět, moc.
MARTINA SIKOROVÁ (Elizabeth Lawová mladší): Teď jsem v ní pěkně dlouho nežila, tak jsem teda zvědavá, co se jí během té doby přihodilo. (smích) Děkuju za tak krásnou hru i roli. A za každé jednotlivé představení, kdy se mi podařilo uvolnit a jen tam být… krásně si zakřičet… a cestou z jeviště i poplakat. Děkuju.
LUDMILA MECERODOVÁ (Elizabeth Lawová starší): Nádherná, hluboce lidská, zvláštní hra pro náročnějšího diváka. Krásná práce s režisérem Filipem Nuckollsem, prokomponovaná režijně, výtvarně i herecky. Na tuhle inscenaci asi nikdy nezapomenu.
VERONIKA MALÁ (Gabriela Yorková mladší): „Déšť“ je pro mě jedna z nejsrdcovějších inscenací. Zkoušení byla příjemná práce. A hlavně, celý text i téma jsou mi hrozně blízké, vlastně mě celý tento příběh asi s žádnou reprízou nepřestal dojímat. Moc mě mrzí, že bude derniéra, protože bych tento titul hrála klidně ještě pár let.
ROMANA CHVALOVÁ (Gabriela Yorková starší): Úžasná, tajemná hra o odpouštění, ve které navíc máme všichni krásné role. A nezapomenutelné zkoušení s Filipem Nuckollsem… Jsem šťastná, že jsem se mohla s Gabrielou v „Dešti” alespoň na chvíli potkat. Je to „srdcovka”, na kterou se nezapomíná. Tohle loučení bude bolet!
JOSEF LÁSKA (Gabriel Law): Až ustane déšť je pro mě jedna z nejoblíbenějších her, ve které jsem kdy hrál. Při každém představení jsem s nadšením sledoval cestu své role a bavilo mě, jak se příběh celé rodiny proplétá a nakonec rozmotává. Tato „složitá“ hra mi bude chybět, a to hlavně kvůli tomu, že přináší krásné myšlenky. Byl bych rád, kdybych mohl na ustanutí deště čekat ještě mockrát, ale stejně jako průtrž mračen musí vše jednou skončit.
JOSEF PEJCHAL (Henry Law): Při zkoušení, a následně při hraní, jsem zde pociťoval, jak těžké může být odloučení, životní prohry a často nepochopená snaha o něco „lepšího” v nás a pro nás. A to vše jen v okruhu rodiny a svých nejbližších, kteří nás přece nejlépe znají a o jejichž pochopení, snad i odpuštění, v srdci bojujeme… Při hraní této role vždy myslím na svého syna a tátu. Vždy se slzou v sobě.
ALEXANDR POSTLER (Joe Ryan): Je herecko-lidsky příjemné setkat se s ryzí činohrou, jejímž jádrem je lidský osud se všemi valéry. Tedy Radostí i Bolestí. Neboli Radobolem.
MARTIN MEJZLÍK (Gabriel York): Inscenaci Až ustane déšť mám rád, přestože v ní hraju jenom začátek a konec. Ale moc se mi líbí a mám hodně rád práci s Filipem Nuckollsem. A je to zajímavá výzva, moje role je neobvyklá a začínám celou hru úplně sám, v dlouhém monologu bez partnera, což bylo ze začátku hrozně těžké, ale pak jsem si to už užíval.
PETR BOROVEC (Andrew Price): I přes malý prostor, který tam mám, to považuji za jednu z nejlepších inscenací, kde jsem mohl účinkovat. Takže mi bude chybět, moc.
Jana Pithartová
