VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Režisér Adam Doležal a jeho Sexy prádlo
První ze dvou dubnových premiér Východočeského divadla se uskuteční 9. dubna na Malé scéně ve dvoře. Jedná se o vztahovou komedii kanadské autorky Michele Riml Sexy prádlo, kterou si možná mnozí z vás pamatují ze scénického čtení uvedeného před dvěma lety v rámci cyklu INprojekty. Po úspěšném scénickém čtení se nyní můžete těšit na plnohodnotnou inscenaci, kterou pro vás připravuje mladý hostující režisér ADAM DOLEŽAL.
Adame, kdo před dvěma lety přišel s nápadem uvést jako scénické čtení právě hru Michele Riml Sexy prádlo?
Hru mi poslal dramaturg Zdeněk Janál společně s dvěma dalšími tituly, ze kterých jsem mohl vybírat. Sexy prádlo se mi hned od začátku líbilo nejvíc.
V čem spočívala výhoda textu Michele Riml oproti ostatním?
Hlavně v tom, že text se mi četl takřka sám. Vzal jsem si ho s sebou do pelechu, za hodinku jsem ho měl přečtený, nahlas jsem se u toho smál a na konci jsem se dokonce i dojal. Navíc jsem se tam poznal, což si myslím, že je veliká přednost této hry – řeší věci, které každý z nás velmi dobře zná (nebo třeba už i zažil), a přitom je jedno, jestli je mu 20 nebo 50 a jestli je muž nebo žena. Když jsem dal hru přečíst svojí tehdejší přítelkyni s tím, že se pobaví, po přečtení mi řekla, že je to podle ní naopak velmi smutná hra. (smích) Ale samozřejmě že se u toho taky zasmála. Nicméně to pro mě bylo znamení, že hra má silný potenciál, když se v ní najdou dva lidi, a přitom každý jinak.
Jaká byla pak cesta k uvedení Sexy prádla jako titulu na Malé scéně?
Čtení jsme hráli, tuším, třikrát. Když jsme se rozhodli udělat z něj plnohodnotnou inscenaci, narazili jsme na problém s autorskými právy, dlouze jsme ho řešili, až jsme nakonec zjistili, že práva už koupilo jiné divadlo. Zkoušeli jsme se s nimi nějak dohodnout alespoň na zapůjčení práv, ale to také nevyšlo. Pak nás napadlo, že bychom mohli zinscenovat pokračování Sexy prádla. (Michele Riml ho napsala v roce 2012 pod názvem Vzhůru do divočiny! – pozn. red.) Ovšem ve chvíli, kdy jsme oslovili překladatelku Jitku Sloupovou, ozvalo se první divadlo s tím, že chce inscenovat i druhý díl a dá nám tedy práva na ten první. (smích)
Tedy to nebylo až tak jednoduché… Jak probíhala práce s textem ještě před samotným zkoušením? Jako dramaturgyně jsem přišla výjimečně už k hotovému, takže mě hlavní úpravy a škrty minuly.
U scénického čtení jsme museli spoustu věcí škrtnout. Měli jsme omezený počet zkoušek a textu bylo opravdu hodně. Hra je hlavně o temporytmu, takže jsme potřebovali předem vyhodit problematické části, aby byl text pro herce co nejpřirozenější. Upravovali jsme a škrtali i z toho důvodu, že jsme museli mít na paměti herce s textem v ruce. Čili například část scény se zavázanýma očima musela pryč, jelikož se zavázanýma očima se dost špatně čte. Přístup k textu je i nyní velmi podobný – zásadní pro nás je, aby se v něm herci cítili svobodně, takže jak víš, i teď během zkoušení text drobně upravujeme, zbavujeme ho nepřirozených formulací, takových, které jsou třeba poněkud literární nebo ne tak živé, jak by mohly být, přičemž zachováváme původní význam.
Co všechno zahrnuje tvoje příprava před zahájením zkoušek v divadle?
To je pokaždé jiné, záleží na tom, na jaký typ hry se připravuji. Jinak se připravuji na konverzačku než na klasiku typu Gazdina roba. Například ke klasičtějším hrám si dělám poměrně důkladnou rešerši toho, proč a kdy to autor napsal, pokud jde o zahraniční hru, snažím se přečíst si originál, srovnat jeho různé překlady. Zjišťuji, kdy a kde se u nás hra hrála, snažím se vysledovat nejúspěšnější inscenace, ale na druhou stranu mě zajímají i ty neúspěšné – co se nepovedlo atd. Zkrátka se předem snažím shromáždit co nejvíce informací. Konkrétně u Sexy prádla to nebylo až tak moc složité, hra se u nás hrála celkem dvakrát, když započítám i naše scénické čtení. Ale i tak jsem si zjišťoval informace o autorce, o tom, jak se hra uvádí v zahraničí… Po této fázi přichází čas sednout si se scénografem, v našem případě se scénografkou, a promyslet způsob, jak hru pojmout výtvarně. Samozřejmě u těch klasičtějších kusů ještě přibývá otázka interpretace, která u Sexy prádla do jisté míry odpadla, protože už z textu je jasné, jakým způsobem je nutné ho inscenovat.
Když jsme zmínili výtvarnou složku inscenace – scénu a kostýmy k Sexy prádlu navrhla vynikající scénografka a velmi sympatická žena Agnieszka Pátá-Oldak, která u nás v Pardubicích hostuje poprvé. Ty jsi s ní ale pracoval už i dříve, že?
S Agnes teď děláme už třetí věc. První byla Gazdina roba v Příbrami. Velmi mě baví její přístup k práci. Nejdřív se vždy sejdeme nad textem, probereme spolu téma a ona pak přichází s výtvarnými návrhy. Neřeší vnějškovou ornamentálnost, jde na to zevnitř. Její scéna a kostýmy vždy vycházejí z tématu hry, což pak pomáhá jednak mně, jednak hercům, ale i divákům.
Herecké obsazení se od scénického čtení Sexy prádla nezměnilo. Postavu Alice zkouší opět Romana Chvalová a v roli Henryho uvidí diváci znovu Alexandra Postlera. Jak se ti s nimi pracuje?
Velmi dobře. Zjistil jsem to už během přípravy scénického čtení, a proto se mi teď na obsazení nechtělo nic měnit. Romanka a Lexa jsou herci, kteří přesně vědí, o čem hrát. Výhodou je, že mají větší životní zkušenosti než já, takže mi v mnohém mohou i poradit. Samozřejmě je pro ně náročné naučit se tolik textu, ale na druhou stranu jsou oba velmi pracovití a také velmi tvořiví, což vítám, protože vnímám herce v rámci tvůrčího týmu jako nejdůležitější složku.
Podle toho, co jsem měla možnost na zkouškách zažít, soudím, že nejsi typ režiséra „drsoně“, který by si s klapkami na očích ostře prosazoval svou představu.
Ne, to mě opravdu nebaví. Divadlo má být přece zábava – pro své tvůrce je náročné psychicky i fyzicky. Když se tím člověk má živit, nemůže ho to štvát, to by bylo neúnosné! (smích) Pro mě není nic zajímavého na tom snažit se prosazovat pouze vlastní vizi, byť třeba sebedokonalejší. Mnohem víc mě baví společné hledání. Když přijdu na první čtenou zkoušku, precizně připravený řeknu hercům o nějakém ze svých nápadů a hned se najde někdo, kdo přijde s lepším nápadem, jsem na vrcholu blaha. (smích) Mnohem lépe se mi pracuje v tvořivém prostředí. Vznikne pak daleko příjemnější, uvolněná pracovní atmosféra.
Děkuji ti za rozhovor, Adame, a pevně věřím, že nám i hercům ta příjemná atmosféra vydrží i v generálkovém týdnu!
Adame, kdo před dvěma lety přišel s nápadem uvést jako scénické čtení právě hru Michele Riml Sexy prádlo?
Hru mi poslal dramaturg Zdeněk Janál společně s dvěma dalšími tituly, ze kterých jsem mohl vybírat. Sexy prádlo se mi hned od začátku líbilo nejvíc.
V čem spočívala výhoda textu Michele Riml oproti ostatním?
Hlavně v tom, že text se mi četl takřka sám. Vzal jsem si ho s sebou do pelechu, za hodinku jsem ho měl přečtený, nahlas jsem se u toho smál a na konci jsem se dokonce i dojal. Navíc jsem se tam poznal, což si myslím, že je veliká přednost této hry – řeší věci, které každý z nás velmi dobře zná (nebo třeba už i zažil), a přitom je jedno, jestli je mu 20 nebo 50 a jestli je muž nebo žena. Když jsem dal hru přečíst svojí tehdejší přítelkyni s tím, že se pobaví, po přečtení mi řekla, že je to podle ní naopak velmi smutná hra. (smích) Ale samozřejmě že se u toho taky zasmála. Nicméně to pro mě bylo znamení, že hra má silný potenciál, když se v ní najdou dva lidi, a přitom každý jinak.
Jaká byla pak cesta k uvedení Sexy prádla jako titulu na Malé scéně?
Čtení jsme hráli, tuším, třikrát. Když jsme se rozhodli udělat z něj plnohodnotnou inscenaci, narazili jsme na problém s autorskými právy, dlouze jsme ho řešili, až jsme nakonec zjistili, že práva už koupilo jiné divadlo. Zkoušeli jsme se s nimi nějak dohodnout alespoň na zapůjčení práv, ale to také nevyšlo. Pak nás napadlo, že bychom mohli zinscenovat pokračování Sexy prádla. (Michele Riml ho napsala v roce 2012 pod názvem Vzhůru do divočiny! – pozn. red.) Ovšem ve chvíli, kdy jsme oslovili překladatelku Jitku Sloupovou, ozvalo se první divadlo s tím, že chce inscenovat i druhý díl a dá nám tedy práva na ten první. (smích)
Tedy to nebylo až tak jednoduché… Jak probíhala práce s textem ještě před samotným zkoušením? Jako dramaturgyně jsem přišla výjimečně už k hotovému, takže mě hlavní úpravy a škrty minuly.
U scénického čtení jsme museli spoustu věcí škrtnout. Měli jsme omezený počet zkoušek a textu bylo opravdu hodně. Hra je hlavně o temporytmu, takže jsme potřebovali předem vyhodit problematické části, aby byl text pro herce co nejpřirozenější. Upravovali jsme a škrtali i z toho důvodu, že jsme museli mít na paměti herce s textem v ruce. Čili například část scény se zavázanýma očima musela pryč, jelikož se zavázanýma očima se dost špatně čte. Přístup k textu je i nyní velmi podobný – zásadní pro nás je, aby se v něm herci cítili svobodně, takže jak víš, i teď během zkoušení text drobně upravujeme, zbavujeme ho nepřirozených formulací, takových, které jsou třeba poněkud literární nebo ne tak živé, jak by mohly být, přičemž zachováváme původní význam.
Co všechno zahrnuje tvoje příprava před zahájením zkoušek v divadle?
To je pokaždé jiné, záleží na tom, na jaký typ hry se připravuji. Jinak se připravuji na konverzačku než na klasiku typu Gazdina roba. Například ke klasičtějším hrám si dělám poměrně důkladnou rešerši toho, proč a kdy to autor napsal, pokud jde o zahraniční hru, snažím se přečíst si originál, srovnat jeho různé překlady. Zjišťuji, kdy a kde se u nás hra hrála, snažím se vysledovat nejúspěšnější inscenace, ale na druhou stranu mě zajímají i ty neúspěšné – co se nepovedlo atd. Zkrátka se předem snažím shromáždit co nejvíce informací. Konkrétně u Sexy prádla to nebylo až tak moc složité, hra se u nás hrála celkem dvakrát, když započítám i naše scénické čtení. Ale i tak jsem si zjišťoval informace o autorce, o tom, jak se hra uvádí v zahraničí… Po této fázi přichází čas sednout si se scénografem, v našem případě se scénografkou, a promyslet způsob, jak hru pojmout výtvarně. Samozřejmě u těch klasičtějších kusů ještě přibývá otázka interpretace, která u Sexy prádla do jisté míry odpadla, protože už z textu je jasné, jakým způsobem je nutné ho inscenovat.
Když jsme zmínili výtvarnou složku inscenace – scénu a kostýmy k Sexy prádlu navrhla vynikající scénografka a velmi sympatická žena Agnieszka Pátá-Oldak, která u nás v Pardubicích hostuje poprvé. Ty jsi s ní ale pracoval už i dříve, že?
S Agnes teď děláme už třetí věc. První byla Gazdina roba v Příbrami. Velmi mě baví její přístup k práci. Nejdřív se vždy sejdeme nad textem, probereme spolu téma a ona pak přichází s výtvarnými návrhy. Neřeší vnějškovou ornamentálnost, jde na to zevnitř. Její scéna a kostýmy vždy vycházejí z tématu hry, což pak pomáhá jednak mně, jednak hercům, ale i divákům.
Herecké obsazení se od scénického čtení Sexy prádla nezměnilo. Postavu Alice zkouší opět Romana Chvalová a v roli Henryho uvidí diváci znovu Alexandra Postlera. Jak se ti s nimi pracuje?
Velmi dobře. Zjistil jsem to už během přípravy scénického čtení, a proto se mi teď na obsazení nechtělo nic měnit. Romanka a Lexa jsou herci, kteří přesně vědí, o čem hrát. Výhodou je, že mají větší životní zkušenosti než já, takže mi v mnohém mohou i poradit. Samozřejmě je pro ně náročné naučit se tolik textu, ale na druhou stranu jsou oba velmi pracovití a také velmi tvořiví, což vítám, protože vnímám herce v rámci tvůrčího týmu jako nejdůležitější složku.
Podle toho, co jsem měla možnost na zkouškách zažít, soudím, že nejsi typ režiséra „drsoně“, který by si s klapkami na očích ostře prosazoval svou představu.
Ne, to mě opravdu nebaví. Divadlo má být přece zábava – pro své tvůrce je náročné psychicky i fyzicky. Když se tím člověk má živit, nemůže ho to štvát, to by bylo neúnosné! (smích) Pro mě není nic zajímavého na tom snažit se prosazovat pouze vlastní vizi, byť třeba sebedokonalejší. Mnohem víc mě baví společné hledání. Když přijdu na první čtenou zkoušku, precizně připravený řeknu hercům o nějakém ze svých nápadů a hned se najde někdo, kdo přijde s lepším nápadem, jsem na vrcholu blaha. (smích) Mnohem lépe se mi pracuje v tvořivém prostředí. Vznikne pak daleko příjemnější, uvolněná pracovní atmosféra.
Děkuji ti za rozhovor, Adame, a pevně věřím, že nám i hercům ta příjemná atmosféra vydrží i v generálkovém týdnu!
Anna Hlaváčková
