VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Máme těsně po premiéře americké hry Kdo se bojí Virginie Woolfové? Přestože text nepostrádá jistý smysl pro humor a režisér se tuto komediální linku a záblesky jasu snažil podpořit, má hra především temnější odstíny. Aktéři hry se vzájemně urážejí, dráždí, ponižují a všemožně se navzájem týrají. Zadírají se pod kůži a jdou ještě dál… na kost, na dřeň. A divákům se to ne vždy líbí, ale jdou s nimi, to je cítit. Na první pohled se ani nedá říct, kdo je kladná a kdo záporná postava. Herci se svými postavami žijí už delší dobu a zákonitě si k nim museli najít nějaký vztah. Učí se jim rozumět, chápat a mít je rádi. To hledání je koneckonců i smyslem zkoušení. Nikdy však není jisté, jestli jsou režisér a herci v cíli. A i když je po premiéře, hledat se může dále.
O postavách, které hrají, jsem si v šatně povídala s JINDROU JANOUŠKOVOU (Martha), JANOU ONDRUŠKOVOU (Honey), JIRKOU KALUŽNÝM (George) a JOSEFEM PEJCHALEM (Nick). A tady jsou jejich odpovědi na moje otázky…

1. Co nebo kterou povahovou vlastnost, schopnost či jednání své postavy nesnášíš či nemáš rád/a?

Jindra: Asi bych Marthě vyčetla přílišnou otevřenost, vznětlivost. Já tu otevřenost nemám a přitom by se to občas hodilo. Když moc otevřeš karty, tak na sebe moc prozradíš, nebo naopak ublížíš. Vztah nemá smysl, pokud netolerujeme a nerespektujeme některé vlastnosti partnera; jinak je konec.
Jana: Honey se snaží být přehnaná společenská perfekcionistka. Chová se tak, jak by měla, ale ne tak, jak by chtěla. Jenže ona se ta potlačená stránka osobnosti musí někdy projevit.
Jirka: Na hře nesnáším ty tuny textu. Ale postavu George mám rád.
Josef: Nerad hledám negativa, a to u všeho. Raději se soustředím na pozitivní stranu věci, dobré vlastnosti. Jistě, některé jiné postavy těch pozitiv mají více, ale i tak neztrácím optimismus.

2. Jak svoji postavu obhájíš? Co je na ní dojemné, sympatické, pochopitelné, čemu rozumíš…?

Jindra: Je to ženská se vším všudy, plnokrevná a to je mi na ní sympatické. Samozřejmě, že jinak je sobecká, má převážně špatné vlastnosti, ale na druhou stranu je velmi citlivá. Její jednání pramení z určité nespokojenosti a nenaplněnosti.
Jana: Rozumím Honey v tom, jak je citlivá a úzkostlivá. V některých chvílích prožívá paniku, kterou chápe jenom ona. Okolí ji vidí jako hysterku, ale ona se ve skutečnosti trápí stavy, které si vytvořil mozek. Dodnes jsou pro širokou veřejnost panické úzkosti velkou neznámou. A taky jí malinko rozumím v tom, že někdy potřebuje být sama se sebou a přitom mít blízko muže-ochránce.
Jirka: Co je na ní dojemné, sympatické, pochopitelné… Co mu zbývá?
Josef: Nemám sebemenší důvod svou postavu urážet nebo ji vyzdvihovat. Svůj jedinečný názor si musí udělat každý divák sám. A bude mít také pravdu, protože každý se vidí jinak, jinak je i hodnocen. A objektivní pravda může i nemusí být přitom vůbec přítomna.

3. Co je ti blízké na postavě, kterou hraješ? Co z toho jsi ty?

Jindra: S Marthou máme podobné vlastnosti, ale nejsem, myslím, tak sebestředná. Já jsem velmi citlivá, to máme společné. Ale vlastně i tu vznětlivost. Výchovou mám dané jisté meze ve vztazích, ale i v sexualitě, za které nejde zajít. Prostě jsou věci, které se partnerovi nemají říkat. Já mám hranice, za které bych nešla, ale Martha je má úplně jinde.
Jana: Naše společná vlastnost s Honey je pokoušení se o humor v dusných situacích. Někdy tím své okolí pěkně štvu, protože místo pochopení, litování nebo rady plácnu něco humorného, abych shodila negativní atmosféru. Já ten risk ráda podstupuji, někdy se okolí opravdu pozastaví nad absurdností vzteku.
Josef: Role je rolí. Nic víc a nic míň. Vždy si odnesu do života vzpomínky na zkoušení a hraní v té konkrétní roli. A ona si zase bere něco ze mne. C’est la vie.
Jirka: Všechno.
(V této odpovědi lakoničnost Jirky dosáhla jistých mezí, a proto jsem mu musela položit záložní otázky.)

Mám tomu rozumět, že se dá říct, že v podstatě hraješ sám sebe?
Jirka: Ano.

Za vším si stojíš? I za tím, jak je postava George protivná?
Jirka: Jo.

4. Která postava z pohledu diváka si nejvíce zaslouží soucit? Komu bude divák fandit?

Jindra: Divák bude mít soucit s Honey, s Nickem, ale s Georgem asi ne. Možná s Marthou v některých okamžicích. Já bych měla soucit s Honey.
Jana: Všechny postavy si zaslouží soucit, ale s tím budou diváci souhlasit až po skončení hry. Hra je tak výborně napsaná, že váhy sympatií se budou neustále naklánět na různé strany, ale já bych je objala všechny.
Jirka: Vůbec nevím, proč by měli diváci nějakou postavu litovat.
Josef: Mám rád svobodu. Z tohoto důvodu se ji i snažím ctít u jiných. Ať si divák sám vybere svou „nej“ postavu, která je nejvíce blízká jeho pocitům, stavu mysli a nátuře. To je krásné na divadelní inscenaci. Vždy si můžete vybrat někoho, s kým soucítíte, a to s ním ani nemusíte souhlasit. Dokonce mu můžete přát jeho krutý nebo nedůstojný osud. Opravdové přátele ale raději volte pečlivěji, aby vám pak zůstali i v jakékoli vaší „nenáladě“.