VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Josef Somr
* 15. dubna 1934
† 16. října 2022
V 60. letech byl ve Východočeském divadle v angažmá.
Herce Josefa Somra není třeba nijak zdlouhavě představovat. Všichni si ho jistě vybaví přinejmenším v jeho nejslavnějších filmových rolích, jakými byli výpravčí Hubička v Menzlově filmu Ostře sledované vlaky (1966), Ludvík Jahn ve filmové adaptaci románu Žert (1968) Milana Kundery nebo otec ve filmu O rodičích a dětech (2008).
Josef Somr vytvořil nepřeberné množství filmových a televizních, divadelních i rozhlasových rolí a patří tak k našim předním umělcům. V roce 1997 a 2001 získal Cenu Thálie, poprvé za roli pana Františka v Romanci pro křídlovku v pražském Národním divadle a později za hlavní roli v inscenaci The Gin Game v pražském Divadle Viola. V roce 2005 obdržel z rukou tehdejšího prezidenta Václava Klause za svou celoživotní práci medaili Za zásluhy. V roce 2012 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.
Josef Somr se narodil 15. dubna 1934 v moravsko-slovácké vesničce Vracov nedaleko Kyjova v rodině železničáře. Po studiu na brněnské JAMU nastoupil v roce 1956 do svého prvního angažmá v Českém Těšíně. Za dva roky se do Brna opět vrátil a strávil následující tři sezóny v Divadle bratří Mrštíků. Východočeské divadlo v Pardubicích bylo mezi léty 1961 a 1965 Somrovým prvním českým divadlem a zároveň posledním angažmá na cestě do hlavního města, kde se stal na dlouhá léta členem Činoherního klubu. Jeho posledním stálým angažmá se roku 1978 na následujících čtyřiadvacet let stala činohra pražského Národního divadla.
„Když jsem přijel do Pardubic, myslel jsem si, že je to jen přechodné angažmá. Stejně jako při příchodu do Brna musel jsem se vyrovnávat s novým, v tomto případě českým prostředím. (...) V Pardubicích to už bylo tenkrát divadlo vyššího řádu s vysokou kvalitou, hrála se tam představení, že jsem zíral. V té době tam účinkovaly Blanka Bohdanová a Jana Štěpánková, byl to pro mě nový svět a zdálo se mi, že to divadlo hrají opravdu krásně a asi líp než na Moravě. (...) Když jsem po čtyřech letech odcházel do Prahy, mnoho lidí mi závidělo, ale já jsem opouštěl Pardubice nerad.“ (ČERMÁKOVÁ, Dana. Pan Herec Josef Somr. Praha: 2012.)
Významné role Josefa Somra v inscenacích VČD:
1962 – Biff Loman / Smrt obchodního cestujícího
1962 – Aldemaro / Učitel tance
1662 – Beppo / Poprask na laguně
1963 – Husar / Konec masopustu
1963 – Timoša / Zlatý kočár
1964 – Hora / Hvězda zvaná Pelyněk
1964 – Emanuel Střela / Jedenácté přikázání
1964 – Georges Duvoy, zvaný miláček / Bel ami (muzikál podle Maupassantova Miláčka)
A jak vzpomíná na kolegu Jiřího Somra bývalý dlouholetý inspicient VČD Jindřich Kratochvíl?
„S Josefem Somrem jsme měli nádherný vztah. Když v roce 1961 přišel do Pardubic, byli jsme oba mladí. Chodili jsme spolu sportovat a měli plno mimodivadelních zájmů. Kdykoliv se potkáme, je to, jako bychom se viděli včera. A nic na tom nemění, že se vídáme jednou za rok.
S Josefem Somrem jsem prožil úžasné zkoušky na představení Tři mušketýři, ve kterém hrál d’Artagnana. Jen málokdy se podaří dosáhnout na jevišti tak tvůrčí a přátelské atmosféry. Josef Somr byl ze všech tří mušketýrů nejmladší, plný elánu, vynikající zpěvák, takže bylo fantastické sedět s ním u cimbálu v divadelním klubu, koštovat vínko a zpívat až do rána…“
Anna Hlaváčková
