VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

V listopadu jsme náš exkurz do historie Východočeského divadla zakončili položením základního kamene Městského divadla, ke kterému se ještě na chvilku vraťme. Slavnost položení základního kamene se uskutečnila 16. května 1907. Na samotném základním kameni, který je odhalen na zdi ve vstupním foyer divadla, je však vytesáno datum 9. května 1907. Tento rozpor má zcela prozaický důvod, který osvětluje pardubický historik Miroslav Klimpl: „Původně měl být základní kámen divadla položen opravdu 9. května, ale protože se 14. května konaly volby do říšského sněmu a organizátoři se obávali politického zneužití této akce, byl akt položení základního kamene skutečně přesunut až na 16. května.“

Samotná stavba divadla pak trvala dva a půl roku. Slavnostního otevření se nová divadelní budova dočkala v sobotu 11. prosince 1909. Proslovem ho zahájil starosta města a zemský poslanec František Kuchynka. Vedle politických a společenských veličin usedli v sále také hosté z Národního divadla v čele se šéfem opery Karlem Kovařovicem či spisovatelé bratři Mrštíkové. Umělecký program odstartoval uvítací řečí právník, spisovatel a dramatik Josef Štolba, poté zazněla Smetanova slavnostní předehra složená k položení základního kamene Národního divadla, následovaly inscenace hry Karla Maška Poutník a Štolbovy „episody z těžkých dob města Pardubic“ nazvané 1744.

V neděli 12. prosince oslavy pokračovaly uvedením Smetanovy opery Hubička v podání místních pěveckých sborů Ludmila, Pernštýn a Pardubické hudební sdružení. Druhý divadelní večer přivedl na pardubickou scénu první výraznou pěveckou osobnost mimo ochotnické řady, v roli Lukáše vystoupil profesionální zpěvák Leon Geitler – tenorista, který během své kariéry působil také v Lidové opeře ve Vídni a především v pražském Národním divadle.


Zpráva o otevření Městského divadla v Pardubicích v Samostatných směrech z 18. prosince 1909:
„Konečně dne 11. a 12. t. m. splněny byly dlouholeté tužby přátel českého divadla. Vykonána jest tím povinnost, poutající vzdělance k umění dramatickému a k našemu občanstvu, jež také živě se vždy účastní ruchu národního i kulturního. …
Přesně o 7. hodině ocitlo se nádherně vypravené hlediště v lesku. Čelná a čestná místa v ložích vykázána byla representantům a vynikajícím osobnostem, mezi nimiž zvláštního půvabu dodávaly slavnostnímu vzhledu jeviště dámy ve vybraných úborech. …
Den 11. a 12. pros. stal se uměleckým svátkem pro celé město a vůkolí. … Všichni účinkující odměněni byli věnci a kyticemi a mohou býti spokojeni s vykonanou prací a mohou provedení tohoto díla považovati též za otevření brány umění, ve kterou vešli a která má býti vždy za každých poměrů hvězdnou, za kterou kráčeti mají a snad také budou.“