VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
ČETBA ZA ČASŮ KORONY SE STANISLAVOU RESCHOVOU
Stanislava Reschová (narozena roku 1964) píše pohádky od dětství, první knížku však vydala až roku 2012. Byly to Ježkovy voči a jiné pohádky. Umístila se s ní na prvním místě v soutěži nakladatelství Albatros o nejlepší původní moderní pohádku a byla nominována na cenu Zlatá stuha. Od té doby vydala řadu dalších knih pro děti, byla to třeba Veselá kopa pohádek, Buenos Aires, kotě, letos jí chystá nakladatelství Portál vydání knížky Kdo ukradl zelí? Povoláním je však bioložka. Vystudovala Veterinární a farmaceutickou fakultu v Brně. Psaní se věnuje ve volném čase, zaměstnána je ve virologické laboratoři. To mě samozřejmě svádí k otázce...
Paní Reschová, jaká je vaše běžná pracovní náplň a jak se změnila za časů korony?
Pracuji na virologickém oddělení se zaměřením na virové choroby ryb. Rybí viry nejsou nebezpečné pro lidi, napadají však své studenokrevné hostitele a chovatelům mohou způsobit velké ekonomické ztráty. Naším úkolem je najít a identifikovat virového původce u ryb. Následně je izolovaný virus podroben dalšímu zkoumání. Nouzový stav ovlivnil i chod našeho ústavu včetně omezeného pohybu osob na pracovišti. Ale protože práce v laboratoři je spojená i s administrativní činností, některé dny jsem pracovala v režimu home office.
Četla jsem pár vašich knížek, když jsem hledala pohádky pro ostravské Divadlo loutek. Ale o vás osobně nevím pohříchu vlastně nic. Prozradíte, kde a jak žijete?
S rodinou bydlíme v Brně. Jsem docela obyčejná žena, co má ráda svůj stereotyp, nejlepší dny jsou pro mě ty, kdy se nic mimořádného nestane. Prostě – nuda v Brně. Ale mimořádně dobré zprávy jsou vždycky vítané.
Co vás přivedlo k psaní dětských knížek?
Můj tatínek měl velké zdravotní problémy a péče o něj byla stále náročnější. A protože jsem prudce lítostivý typ se sklony k pesimismu, snažila jsem se chmury vytěsnit něčím pozitivnějším. A vymyslet pohádku, zápletku nebo aspoň první větu se jevilo jako dobré řešení pro mou psychiku. Když bylo několik pohádek hotových, objevila jsem, že nakladatelství Albatros právě vyhlásilo soutěžní téma Moderní pohádka. Po nečekaném prvenství v soutěži jsem se odvážila nabízet i další rukopisy.
Nacházíte inspiraci k psaní pohádek i ve své profesi?
Pouze okrajově. Nápady chodí odkudkoliv. Při pohledu z okna nebo po cestě domů. Baví mě také slovní hrátky, snažím se je v textu často používat.
Spolupracujete s vynikajícími ilustrátory. Jak je hledáte?
Ilustrátory svých knížek jsem nevybírala já, ale výběr provedlo samo nakladatelství. Se všemi byla bezvadná spolupráce a jsem jim velice vděčná.
Jak vznikají vaše knížky a jak vypadají vaše chvíle zasvěcené psaní?
Snažím se v hlavě vytvořit pokud možno celý příběh, nebo alespoň jeho klíčové části. Až mám čas a chuť, sednu k počítači a píšu. Problém nastane, že než najdu čas, nebo než mám tu správnou náladu, zapomenu, co jsem vymyslela, a příběh se pak odvíjí jinak, než jsem původně plánovala.
Uvažujete i o psaní pro dospělé?
Zatím mně vyhovuje psát pro děti, protože můžu naplno využít fantazii. Kde jinde než v pohádce můžu klidně zaparkovat vesmírnou raketu před domem a do kosmu poslat holčičku nebo udělat z neodbytného krvelačného komára zakletého prince?
Na co nového od vás se můžeme těšit?
Během měsíce května se na pultech objeví nová kniha z nakladatelství Portál s názvem Kdo ukradl zelí. Je to taková zvířátkovská detektivka. Další kniha dosud není v plánu, nyní se s manželem těšíme na narození našeho vnoučka.
Děkujeme za sedm vtipných pohádek a přejeme zdar, sílu a zdraví. I rybám.
Paní Reschová, jaká je vaše běžná pracovní náplň a jak se změnila za časů korony?
Pracuji na virologickém oddělení se zaměřením na virové choroby ryb. Rybí viry nejsou nebezpečné pro lidi, napadají však své studenokrevné hostitele a chovatelům mohou způsobit velké ekonomické ztráty. Naším úkolem je najít a identifikovat virového původce u ryb. Následně je izolovaný virus podroben dalšímu zkoumání. Nouzový stav ovlivnil i chod našeho ústavu včetně omezeného pohybu osob na pracovišti. Ale protože práce v laboratoři je spojená i s administrativní činností, některé dny jsem pracovala v režimu home office.
Četla jsem pár vašich knížek, když jsem hledala pohádky pro ostravské Divadlo loutek. Ale o vás osobně nevím pohříchu vlastně nic. Prozradíte, kde a jak žijete?
S rodinou bydlíme v Brně. Jsem docela obyčejná žena, co má ráda svůj stereotyp, nejlepší dny jsou pro mě ty, kdy se nic mimořádného nestane. Prostě – nuda v Brně. Ale mimořádně dobré zprávy jsou vždycky vítané.
Co vás přivedlo k psaní dětských knížek?
Můj tatínek měl velké zdravotní problémy a péče o něj byla stále náročnější. A protože jsem prudce lítostivý typ se sklony k pesimismu, snažila jsem se chmury vytěsnit něčím pozitivnějším. A vymyslet pohádku, zápletku nebo aspoň první větu se jevilo jako dobré řešení pro mou psychiku. Když bylo několik pohádek hotových, objevila jsem, že nakladatelství Albatros právě vyhlásilo soutěžní téma Moderní pohádka. Po nečekaném prvenství v soutěži jsem se odvážila nabízet i další rukopisy.
Nacházíte inspiraci k psaní pohádek i ve své profesi?
Pouze okrajově. Nápady chodí odkudkoliv. Při pohledu z okna nebo po cestě domů. Baví mě také slovní hrátky, snažím se je v textu často používat.
Spolupracujete s vynikajícími ilustrátory. Jak je hledáte?
Ilustrátory svých knížek jsem nevybírala já, ale výběr provedlo samo nakladatelství. Se všemi byla bezvadná spolupráce a jsem jim velice vděčná.
Jak vznikají vaše knížky a jak vypadají vaše chvíle zasvěcené psaní?
Snažím se v hlavě vytvořit pokud možno celý příběh, nebo alespoň jeho klíčové části. Až mám čas a chuť, sednu k počítači a píšu. Problém nastane, že než najdu čas, nebo než mám tu správnou náladu, zapomenu, co jsem vymyslela, a příběh se pak odvíjí jinak, než jsem původně plánovala.
Uvažujete i o psaní pro dospělé?
Zatím mně vyhovuje psát pro děti, protože můžu naplno využít fantazii. Kde jinde než v pohádce můžu klidně zaparkovat vesmírnou raketu před domem a do kosmu poslat holčičku nebo udělat z neodbytného krvelačného komára zakletého prince?
Na co nového od vás se můžeme těšit?
Během měsíce května se na pultech objeví nová kniha z nakladatelství Portál s názvem Kdo ukradl zelí. Je to taková zvířátkovská detektivka. Další kniha dosud není v plánu, nyní se s manželem těšíme na narození našeho vnoučka.
Děkujeme za sedm vtipných pohádek a přejeme zdar, sílu a zdraví. I rybám.
Jana Pithartová
